„Nepředělám ani jedinou notu a dám ho vytisknout v té podobě, v jaké je teď!“ prohlásil Čajkovskij poté, co si vyslechl nevybíravou kritiku svého přítele Nikolaje Rubinsteina. Na Štědrý den roku 1874 Rubinsteinovi své dílo přehrál a očekával, že se k němu jako jeho budoucí interpret vyjádří. Namísto přátelské rady byl zahrnut záplavou negativních poznámek. Rubinstein mu vytýkal, že jsou klavírní pasáže neohrabané, nešikovné a banální stejně jako celá skladba. Nakonec vyslovil verdikt: buď Čajkovskij do určitého data celý koncert předělá nebo ho on nebude hrát. Čajkovskij odmítl a věnoval dílo jinému klavíristovi, Hansi von Bülowovi, který ho úspěšně provedl roku 1875 v Bostonu.
1. věta: Allegro non troppo e molto maestoso – allegro con spirito
Celá věta je zahájena monumentálním úvodem, jehož téma zazní nejprve ve smyčcích a poté v sólovém nástroji. V klavíru je téma dále rozvíjeno v brilantním úseku s kadencí a celý úsek je zakončen zopakováním úvodní myšlenky ve smyčcích. Po krátké přechodné části v nižší dynamice nastupuje v klavíru vlastní hlavní téma věty. To je oproti předchozímu odlehčenější, v klavíru je namísto akordické sazby unisono v oktávách. Posléze se v klarinetu objevuje vedlejší myšlenka, kterou po něm opakuje klavír. Klavír vystřídají smyčce s lyrickým, zpěvným motivem, po němž se vrací vedlejší téma. Následuje rychlá gradace, znovu je uvedeno lyrické téma ve smyčcích a nastupuje práce s tématy – provedení. Po druhém sólovém úseku v klavíru přichází repríza. Hlavní téma je opakováno v klavíru, vedlejší téma se objeví tentokrát v hoboji. Po rozsáhlém klavírním sólu nastupuje druhá vedlejší myšlenka ve smyčcích, k nimž se postupně připojují ostatní nástroje a věta je zakončena v mohutném fortissimu.
2. věta: Andantino semplice – prestissimo
Třídílná pomalá věta je ukázkou Čajkovského lyrického mistrovství. Dramatickou tóninu b moll zde střídá Des dur. V orchestru je hlavní úloha svěřena téměř výhradně dřevěným dechovým nástrojům a smyčcům. Celá první část je složena z jednoho tématu, které poprvé zazní ve flétně. Na flétnu navazuje klavír s protimelodií ve fagotu. Hoboje s klarinety téma rozvíjejí a navozují pastorální náladu. Téma se dále objeví ve violoncellu a hoboji. Ve druhém dílu použil Čajkovskij valčík, který je založen na francouzské písni Il faut s’amuser et rire. Po jiskrném valčíku se vrací poklidné téma prvního dílu.
3. věta: Allegro con fuoco
V této větě použil autor ukrajinskou lidovou píseň. Bujaré a energické hlavní téma (opět v b moll) přednese klavír, zatímco orchestr stojí spíše v pozadí. Celý orchestr se ke slovu dostává po několikerém zaznění tématu v klavíru. V houslích pak zaznívá kontrastní zpěvné téma a poté, co je v klavíru zopakováno, se vrací téma hlavní. Klavír doplňují flétny a klarinety, které postupně přecházejí v tečkovaný rytmus. Ten naplňuje další úsek, po němž přichází se svou myšlenkou celý orchestr. Obě témata se ještě jednou vystřídají a následuje prováděcí část. V sólovém nástroji probíhají běhy v drobných notových hodnotách, pouze před závěrem tohoto úseku se klavír na chvíli odmlčí, aby mohl nastoupit a v oktávách připravit nástup vedlejšího tématu. To zazní v celém orchestru včetně klavíru. Těsně před koncem celé věty přednesou ještě zkrácené hlavní téma smyčce.