Při návštěvě jakéhokoli obchodu s nahrávkami vážné hudby zcela jistě narazíte na poličku, která je označena jménem Vivaldi. Pomyslný štos nahrávek jeho Čtvera ročních období i dalších skladeb je dnes již pěkně vysoký. Každý rok na něj přibude několik desítek nových kompaktních disků. Nesmírná obliba Vivaldiho hudby, které hojně využívá hudební průmysl, je pozoruhodným fenoménem dnešní doby. Je to již podruhé, kdy Vivadiho dílo uchvátilo všechny, kteří právě byli v jeho dosahu, kdy svou popularitou zasáhlo celý svět. Pojďme sledovat napínavý a vzrušující příběh jeho vzniku, zapomnění a znovuobjevení.
Vivaldi dobývá Evropu
Nový hudební druh, sólový instrumentální koncert, se rozšířil z Itálie do celé Evropy právě prostřednictvím děl Antonia Vivaldiho. Skladby tohoto autora byly počátkem osmnáctého století velmi žádané, jak víme z řady dobových svědectví. Později vycházely Vivaldiho koncerty ve velkých nákladech tiskem v Amsterodamu, Paříži a Londýně; již první tiskem vydaná sbírka koncertů L’estro armonico (1711) zaznamenala obrovský úspěch a podobně tomu bylo i s ostatními tisky. Díla „ryšavého pátera“, jak Vivaldimu přezdívali, nesměla zkrátka chybět u žádného milovníka hudby a v repertoáru žádné zámecké kapely.
Antonio Vivaldi však neskládal jen instrumentální hudbu. Další část jeho díla tvoří opery, které byly hrány ve své době nejen v Itálii, ale také v zaalpských zemích, dokonce i v Praze. Sám Vivaldi byl jeden čas impresáriem v jednom z benátských divadel. Mezi ctiteli Vivaldiho hudby bylo i mnoho hudbymilovných šlechticů. Vivaldi se s mnohými znal a dopisoval si s nimi. Zmiňuje se o tom i ve svém dopise z roku 1737: „Mám tu čest si dopisovat s devíti knížaty a výsostmi, mé dopisy jdou do celé Evropy.“ Jeho popularita byla prostě obrovská.
Jak už to tak však někdy bývá, po strmém vzestupu a po letech úspěchu a uznání čekal skladatele smutný konec. Zemřel v chudobě ve Vídni, opuštěn všemi svými přáteli i ctiteli. Spolu s ním upadlo v zapomnění i jeho rozsáhlé dílo, překvapivě rychle a dokonale. Trvalo přes sto let, než se jméno Vivaldi opět vynořilo z temnoty.
Svět objevuje Vivaldiho
Vivaldiho hudba byla ve skutečnosti objevena díky Johannu Sebastianu Bachovi. Jak je to možné? Když Bach působil ve Výmaru (po roce 1708), setkal se zde s moderními koncertantními skladbami benátských skladatelů a řadu z nich upravil pro různé klávesové nástroje. Bachovo dílo sice také po smrti svého autorazapadlo, k jeho znovuobjevování však docházelo poměrně záhy. Jako součást prvního souborného vydání díla Johanna Sebastiana Bacha vyšlo roku 1851 i „XVI koncertů podle houslových koncertů Antonia Vivaldiho, které pro klavír upravil Johann Sebastian Bach.“ S pokračujícím zkoumáním Bachova díla bylo třeba odhalit, proč se vlastně veliký Bach zabýval díly tohoto neznámého skladatele. Vivaldi byl opět na světě!
Široké publikum, kritika i interpreti objevili Vivaldiho až v roce 1906. Tehdy provedl velice populární houslový virtuos Fritz Kreisler s velkým úspěchem Vivaldiho houslový koncert. Později se ovšem ukázalo, že se jednalo o podvrh. Podobných padělků měl Kreisler ostatně na svědomí více, zájem o díla Antonia Vivaldiho však již byl probuzen.
Řada Vivaldiho instrumentálních skladeb začala vycházet v nových edicích roku 1922 vydal německý muzikolog Wilhelm Altmann tematický katalog Vivaldiho tištěných děl. Nejdůležitější bylo ale objevení nových skladeb. V severní Itálii se vynořila velká sbírka hudebních rukopisů z první poloviny 18. století, která obsahovala více než třistapadesát Vivaldiho autografů! Po různých peripetiích byla získána pro Národní knihovnu v Turíně. Tam je cenný nález uschován dodnes.
Poslední fáze v objevování Vivaldiho začala v roce 1950, kdy vyšla první nahrávka jeho Čtvera ročních období. Tato skladba je dnes snad nejpopulárnějším dílem tzv. vážné hudby vůbec. Se stále vzrůstajícím zájmem o starší hudbu v posledních třiceti letech se objevují na nahrávkách a koncertních pódiích i ostatní Vivaldiho skladby; v první řadě instrumentální hudba, stále více však i hudba duchovní a opery.