S novým „věkem rozumu“, jehož kolébkou byla Francie, je neodmyslitelně spojena i jeho architektonická reflexe. Francie, svádějící v této době boj o politickou nezávislost a demokracii, byla zcela přirozeně přitahována ke klasické architektuře a ke všemu, co nějakým způsobem připomínalo ctnosti a vznešenost antiky. Avšak mnohem podstatnější a významnější nežli vlastní slohová proměna byl pohled na předměty především z hlediska jejich funkce v sociální a technické oblasti.
Druhá polovina 18. století je pro habsburskou monarchii dobou klíčovou a velmi převratnou. Podle historiků někde tady začíná i náš moderní věk. V době panování Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II., dochází poprvé k zpochybnění stavovsko-feudálních práv a počíná se prosazovat ideál individuální občanské rovnosti. Společnost se čím dál více sociálně tříští. Vzrůstá úloha peněz, trhu a dělby práce.
Koncem 17. století se pozornost velmocí upřela na Španělsko. Když v listopadu roku 1700 zemřel bez následníka degenerovaný španělský král Karel II., rozhořely se války o dědictví španělské plnou silou. Vedle metropole a zámořských kolonií byly hlavním předmětem zájmu uchazečů italské državy.
Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.