Gustav Mahler

Obec Kaliště leží v zapomenutém koutě romantické přírody Českomoravské vrchoviny asisedm kilometrů od Humpolce. V dobách Rakouska-Uherska byla Kaliště vždy ryze českou obcí, když z pěti set jejich obyvatel se k německé národnosti hlásila jedna jediná rodina. Byla to rodina židovského podomního obchodníka Šimona Mahlera. Šimon, dědeček slavného Gustava, se sem přistěhoval z Lipnice, kde spatřil světlo světa ještě skladatelův otec Bernhard. Ten byl velice zdatným obchodníkem a Kaliště mu brzy začal být malá. Gustav, který se narodil 7. července, se tedy ve svém rodišti doslova ani neohřál, neboť již v říjnu 1860 přesídlila rodina natrvalo do Jihlavy.

Svou I. symfonii začal Mahler komponovat již v roce 1884, tedy v době dirigentského působení v Kasselu. Pro neustálou dirigentskou práci však komponoval pouze příležitostně. Symfonie tak byla dokončena až v roce 1888 v Lipsku, kde se stal druhým kapelníkem v městském divadle, vedle tehdy zbožňovaného Arthura Nikische. V roce 1888 měl konečně více času a vlastně poprvé za čtyři roky tak mohl skutečně intenzivně pracovat. „Pomohla“ mu i smrt německého císaře v březnu 1888, kdy se v divadle nesmělo deset dní hrát.

Gustav Mahler byl, je a bude jedním z největších symfoniků všech dob. Zároveň však také navždy zůstane jakýmsi enfant terrible jak pro odbornou, tak i pro laickou hudební veřejnost. V čem vlastně tkví jeho až naléhavě soudobý umělecký odkaz, který způsobil, že za života nebyl pochopen? To by zase nebylo tak neobvyklé, protože umělců neoceněných a nedoceněných svou dobou bylo jistě mnoho. V Mahlerově případě však jde o víc. Řečeno s trochou nadsázky: na to, aby lidstvo pochopilo jeho hudbu, muselo prožít dvě nejničivější války ve svých dějinách a projít vším tím, čemu se říká civilizace, bouřlivý technický rozvoj a životní tempo rychlosti uragánu. Zkrátka dvacáté století. Byl snad Mahler jakýmsi Franzem Kafkou hudby, prorokem věštícím depresi a zmar? Je skutečně objektivní vykládat jeho dílo jako vesměs pochmurné vize, kde radost a veselí jsou zároveň děsivou parodií? A byl si vůbec vědom všech možných výkladů svého díla?

Ve světových dějinách najdeme jen několik málo příkladů, které bychom mohli porovnávat s hlavním městem habsburské monarchie na přelomu 19. a 20. století. V polovině 19. století, po potlačení revolucí let 1848 – 1849, byla Vídeň, jakožto hlavní město státu náležejícího mezi evropské velmoci prvního řádu, bezpochyby nejvýznamnější středoevropskou metropolí. Je jistým paradoxem dějin, že o několik desetiletí později, kdy mezinárodní váha Rakouska-Uherska viditelně poklesla, především kulturní význam města naopak zřetelně stoupal. V letech před první světovou válkou se Vídeň stala místem, kde se v pozoruhodné a ojedinělé kombinaci setkával starý svět, jemuž zbývalo již jen několik posledních let života, se sílícími signály ohlašujícími příchod světa nového, v pozitivním i negativním smyslu tolik odlišného.

Autoři textů:

Miloš Štědroň ml.
Jaromír Havlík
Jan Dobeš

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 701

Fax: (+420) 284 820 127

Email: michaela@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.