Gloria in D RV 589
Gloria je typickou Vivaldiho vokálně-instrumentální skladbou. Skladatel nevychází tolik ze zhudebňovaného textu, přistupuje ke slovu a k hlasu spíše jako k hudebnímu nástroji. Celá skladba tak připomíná velkolepý instrumentální koncert. Zhudebněný text je součástí mešního ordinaria, jeho překlad byl již v našem časopise otištěn v čísle 21.
Gloria in excelsis Deo
Instrumentální úvod první části začíná energickým motivem. Osminy s oktávovým skokem střídané fanfárovým během nejdříve ve smyčcích a později v trubce a hoboji představují dokonalý kondenzát skladatelova brilantně působícího koncertantního stylu. Na tehdejší posluchače musela podobná energií a napětím nabitá hudba působit přímo elektrizujícím dojmem. Věta je komponována v tónině D dur, která je zvláště vhodná pro trubku a v níž mají také housle silný a lesklý zvuk.
Et in terra pax
Následující díl je vzhledem k úvodní části ostře kontrastní – tóninou h moll, volným tempem, třídobým taktem, či instrumentací postrádající dechové nástroje. Sbor je jemně doprovázen figuracemi ve smyčcích, kouzlo věty spočívá v odvážných a překvapivých modulacích.
Laudamus te
Radostné Laudamus te je prvním ze čtyř sólových čísel. Jedná se o duet sólových sopránů v G dur doprovázených smyčci. Podobně jako v první části árie da Capo, nebo spíše v první větě sólového instrumentálního koncertu se zde orchestrální ritornely střídají s vokálními sóly, ritornel uzavírající větu je totožný s ritornelem úvodním.
Gratias agimus tibi
Po dvojím zvolání „Gratias agimus tibi“ bezprostředně následuje fuga na slova „Propter magnam gloriam tuam“. Kontrast mezi homofonním zvoláním („Vzdáváme Ti díky“) a kontrapuntickou fugou („pro Tvou velikou slávu“) zvýrazňuje dva významy obsažené v mešním textu, jedná se o obvyklý způsob zhudebnění tohoto místa. Obě části jsou pro změnu opět v mollové tónině – e moll.
Domine Deus, Rex caelestestis
Árie pro soprán, obligátní hoboj a continuo je ze všech částí Gloria nejdelší. Po poměrně rozsáhlém úvodním ritornelu následuje první sólo, dále se hlas a hoboj střídají či vzájemně doplňují. Věta je komponována ve formě siciliany, jak naznačuje volné tempo, typický 12/8 takt, či charakteristický rytmus tohoto tance.
Domine Fili unigenite
Sborová část se vyznačuje zejména charakteristickým tečkovaným rytmem, který je obsažen jak ve vzletné melodické linii, tak v doprovodu smyčcových nástrojů. Podobně rytmicky formované věty v jiných svých skladbách označoval Vivaldi jako „alla francese“.
Domine Deus, Agnus Dei
Tento díl představuje opět odlišný typ sólového čísla, totiž duet mezi sólovým hlasem a sborem. Sólový alt je navíc doprovázen obligátním basem. Celá věta tak působí niterným dojmem a svou výrazovou silou odkazuje k pomalé části Et in terra pax v úvodu celé skladby, či k následující, rovněž čistě sborové části Qui tollis peccata mundi.
Qui sedes ad dexteram patris
V altové árii je sólový hlas doprovázen smyčci. Tóninou h moll je připraven návrat hlavní tóniny – paralelní D dur – v dalším čísle. Pro Vivaldiho je typické unisono v závěru ritornelu.
Quoniam tu solus Sanctus
Společně s hlavní tóninou skladby se v této části vedle smyčců opět objevuje trubka. Zároveň je ve větě využit tematický materiál úvodního Gloria.
Cum Sancto Spiritu
Bezprostředně navazuje rozsáhlá závěrečná fuga, která je Vivaldiho přepracováním skladby Giovanni Maria Ruggiera. Vivaldiho přepracování spočívalo zejména v dokomponování instrumentálních meziher, ve kterých je exponována sólová trubka. Pozoruhodné je, že poněkud odlišným přepracováním téže fugy je rovněž uzavřeno druhé dochované Vivaldiho Gloria RV 588.
Beatus vir RV 597
Dodnes se dochovala dvě naprosto odlišná Vivaldiho zhudebnění žalmu Beatus vir. Na tomto místě pojednávaná skladba se navíc dochovala ve dvou odlišných verzích, které jsou přepracováním nedochovaného původního znění, jež zřejmě vzniklo v druhém desetiletí osmnáctého století. Základním rysem verze, která je na naší nahrávce, je dvojsborovost – narozdíl od běžného ansámblu je zde hudba rozdělena mezi dva vzájemně si odpovídající sbory a orchestry.
Beatus vir qui timet Dominum
Blaze muži, jenž se bojí Hospodina,
jenž velikou zálibu má v jeho přikázáních!
Technika střídání obou sborů, respektive orchestrů, je patrná již v instrumentální předehře. Funguje zpravidla na principu ozvěny, kdy druhý orchestr opakuje frázi uvedenou v orchestru prvním. Oba orchestry se mírně liší v obsazení: zatímco ve druhém jsou pouze smyčce, v prvním jsou kromě smyčců obsazeny dva hoboje a barva obou částí souboru je tedy odlišná. Po instrumentální předehře začíná první sbor, je vystřídán sborem druhým, podobným způsobem se oba sbory dále střídají. Úvodní takty prvního verše, uvedené však v obou sborech unisono, využívá skladatel jako refrén, umístěný mezi jednotlivými částmi žalmu.
Potens in terra
Jeho potomci se stanou bohatýry v zemi,
pokolení přímých bude požehnáno.
Druhý verš žalmu je zhudebněn pozoruhodným způsobem, jedná se v podstatě o imitaci dvou hlasů, podobnou kánonu. Nezvyklý zvuk způsobuje skutečnost, že z každého sboru zpívají pouze basy v unisonu se smyčci.
Následující dvojverší je opět dvojsborové a imitačně zpracované, obsazeny jsou pro změnu pouze soprány v unisonu s houslemi.
Exortum est
Ve tmách vzchází přímým světlo;
Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.
Exortum est je zhudebněno ve dvou částech. Zpočátku jsou oba sbory vedeny společně, po poměrně dlouhé instrumentální předehře nastupuje sbor s motivem evidentně reagujícím na text pojednávající o vzcházejícím světle. Navazuje úsek, v němž je týž text zhudebněn dvojsborově.
Jucundus homo
Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí
a své věci spravuje dle práva:
Následující Jucundus homo se svým zpracováním značně vymyká nejen rámci skladby, ale i kontextu Vivaldiho díla. Pozoruhodné je zejména uplatnění obligátních varhan, doprovázejících bez účasti ostatních nástrojů sólový soprán.
In memoria aeterna
nezhroutí se nikdy,
spravedlivý zůstane v paměti věčně.
Verš In memoria aeterna je uveden pouze v prvním sboru, po poměrně dlouhé instrumentální předehře je text imitačně zpracován v temné poloze – hlouběji posazených altech, tenorech a basech.
Paratum cor ejus
Nemusí se bát zlé zprávy,
jeho srdce pevně doufá v Hospodina.
Jeho srdce má oporu v Bohu, nebojí se,
jednou spatří pád svých protivníků.
Rozděluje, dává ubožákům,
jeho spravedlnost trvá navždy,
jeho roh se zvedne ve slávě.
V úvodu této části Paratum cor ejus je exponováno vždy vokální unisono doprovázené orchestrem, střídavě v prvním a druhém sboru, následuje imitačně vedený úsek v plné sazbě, část je uzavřena fugátem ve spojených sborech.
Pecator videbit
Svévolník na to zlostně hledí,
skřípe zuby a odvahu ztrácí;
choutky svévolníků přijdou vniveč.
Závěr žalmu Pecator videbit je postaven na střídání tempově a charakterově kontrastních úseků, a to jak v instrumentální předehře, tak v následujícím tenorovém, respektive altovém sóle.
Gloria Patri
Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému,
Jako bylo na počátku, i nyní, i vždycky,
až na věky věků
Amen.
Gloria Patri je povinným závěrem žalmu nazývajícím se „doxologie“. Skladatel zde uvedl v odlišném dvousborovém zpracování motivický materiál pocházející z úvodu, samotný závěr tvoří obvyklá fuga v unisonu obou sborů na závěr textu doxologie „Et in saecula saeculorum Amen“.