Z třicetileté války vyšla Francie jako nejmocnější stát na evropském kontinentě, i když její vnitřní rovnováhu narušily na přelomu čtyřicátých a padesátých let „frondy“ vysoké šlechty a pařížského měšťanstva – ozbrojené vzpoury proti autoritativní politice kardinála Mazarina, které neměly daleko k občanské válce. Mladý král Ludvík XIV., který se ujal „královského řemesla“ v roce 1661, nikdy nepřekonal svou nedůvěru k Paříži. I proto se v roce 1682 s celým dvorem přesunul do nedalekých Versailles, kde ze zámku, který rozestavěl již jeho otec, vybudoval velkoryse pojatou rezidenci, jež neměla obdoby. Versailles byly důstojným sídlem pro panovníka, který se považoval za nepřednějšího monarchu světa, vládce nejlidnatějšího státu Evropy. A versailleský mikrosvět se svým vnitřním řádem, svou hierarchií a etiketou, se svými slavnostmi a plesy, se svými zahradami, fontánami a gloriety se stal vzorem pro ostatní evropské panovnické dvory i rezidence aristokratů. Období vlády Ludvíka XIV. znamenalo rozkvět všech druhů múzického umění, jehož centrem se stal právě versailleský dvůr.
A tak v době, kdy francouzské zbraně hrozily v takřka nepřetržitých válkách celé Evropě, demonstrovala Francie svou převahu i úspěšnou expanzí kulturní. Francouzština se pozvolna stávala jazykem elit, jimž skýtala celou řadu modelů hodných nápodoby.
Monarchie z Boží milosti
Sama Francie je považována za modelový příklad absolutistického státu, mezi jehož základní znaky se obvykle počítá maximální centralizace (v rukou nekontrolovatelného panovníka z Boží milosti), byrokratizace a stálá armáda. Reálnou mocí disponovala jen nepočetná skupina králem vybraných pomocníků a rádců; také zákonodárství soustředil Ludvík XIV. do svých rukou, protože soudní dvory (parlamenty) zbavil práva vznášet připomínky ke královským nařízením. Neustálé zvyšování daní ovšem nepostačovalo na krytí mimořádně náročné vnitřní i zahraniční politiky země; proto se nejvýznačnější ministr Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert odhodlal k hospodářským reformám inspirovaným anglickým merkantilismem, jejichž cílem bylo v prvé řadě oživení zahraničního obchodu a omezení dovozu. Nesporně kladné výsledky Colbertovy finanční politiky ovšem z velké části pohltily výdaje na vedení válek a nákladný život dvora. „Velký Colbert“ po sobě ovšem zanechal i trvalejší hodnoty: Připomeňme například královské akademie – Akademii věd, Akademii umění či Akademii hudby, která byla založena roku 1672 a dlouhou dobu jí kraloval Lully.
Náboženská pronásledování
Ludvíkova manželka Marie Terezie – původem španělská Habsburkovna – se z nové rezidence dlouho netěšila, neboť již rok po přestěhování dvora do Versailles zemřela. „To je jediná bolest, kterou mi za celý život učinila“, řekl prý král. Přesto se již rok po její smrti diskrétně oženil se svou dlouholetou důvěrnicí Madame de Maintenon. Tato bigotní katolička měla na stárnoucího krále stále výraznější vliv a přispěla ke zpřísnění náboženské politiky, zejména vůči francouzským kalvinistům – hugenotům. Kruté „dragonády“ proti evangelíkům a všemožné šikanování nekatolického obyvatelstva vyvrcholily roku 1685 odvoláním Ediktu nantského z roku 1598, který hugenotům zaručoval náboženskou toleranci. Hugenoti byli pod trestem galejí vykázáni z Francie. Toto neprozřetelné opatření mělo za následek hromadné vystěhovalectví s nesmírnými sociálními i hospodářskými dopady, protože země ztratila zejména své měšťanské elity – řemeslníky, obchodníky, inteligenci.
Na pokraji legality se pohyboval i jansenismus, reformní katolický směr, který s kalvinismem spojovalo zejména učení o předurčení – a odpor k jezuitům. K jansenistům se počítala celá řada vlivných osobností z řad vysoké šlechty a kléru, patřili k nim ovšem také dramatik Jean Racine či filosof, fyzik a matematik Blaise Pascal. Na počátku 18. století nechal Ludvík XIV. srovnat se zemí jejich poslední útočiště – ženský klášter Port-Royal – a roku 1713 si na papeži vynutil zavržení jansenismu bulou Unigenitus. Když téhož roku skončila válka o španělské dědictví, začínalo být zřejmé, že umírající král zanechá zemi na pokraji katastrofy.