Te Deum H. 147
Čtyřhlasé Te Deum H. 147 vzniklo jen o něco málo později než jeho slavný a velkolepější jmenovec, Te Deum D dur H. 146, jehož předehru si vybrala Eurovize za svoji znělku. Vzniklo někdy v posledních šesti letech Charpentierova života, kdy skladatel zastával funkci sbormistra a kapelníka v Sainte-Chapelle. Je vybaveno čtyřhlasou vokální sazbou pro osm zpěváků, které doprovázejí smyčce a basso continuo. Přestože není tak okázalé, jako jeho předchůdce, bylo jistě komponováno pro nějakou zvláštní příležitost, nejpravděpodobněji spojenou s králem (mohlo se jednat například o jeho uzdravení nebo o úspěšné válečné tažení) nebo s jeho rodinou (narození, křest, svatba a podobně). „Te Deum Laudamus“ (Tebe, Boha, chválíme), jsou totiž počáteční slova liturgického chvalozpěvu, který se zpívá při děkovných nebo prosebných slavnostech – buď latinsky nebo v národním jazyce.
Mše (H. 1) a moteta pro ofertorium (H.166) a povýšení (H. 275)
Čtyřdílně koncipovaná Mše H. 1 (Kyrie eleison, Gloria, Credo, Sanctus) zahrnuje vedle vokálních partů ještě dva nástroje v sopránové poloze, smyčce a basso continuo. Dvě moteta Precatio pro filio Regis H. 166 a Panis quem ego dabo H. 275 slouží na této nahrávce jako zpěvy ofertoria a povýšení. Obě moteta vlastně pocházejí z duchovního repertoáru, který Charpentier napsal na objednávku Ludvíka XIV. pro dauphina, Ludvíkova syna z manželství s královnou Marií Terezií.
Kyrie
Třídílná vstupní část mše začíná v plné sestavě osmi zpěváků, které doprovázejí dvoje housle a basso continuo. Ve střední části Christe eleison se housle odmlčí, aby pak znovu nastoupily v doslovném opakování Kyrie eleison.
Gloria
V jásavé druhé části mše opět účinkuje osm zpěváků, dvoje housle a basso continuo. Plyne v odlehčeném až tanečním třídobém metru, teprve na závěr se na slově „Amen“ zastaví ve figurální kadenci.
Credo
Textově dlouhé Credo je zhudebněno pestřeji než předcházející části. Úvodní díl pokračuje v třídobém metru Gloria, v jeho závěru je patrná hudební figura na slova „descendit de coelis“ (sestoupil z nebe), v níž zpěvní hlasy podporují slova sestupnou melodií. Následující část od verše „Et incarnatus est“ má pomalé, klidné tempo, které pokračuje i od slova „Crucifixus“ zpívaného imitačně v pořadí tenor–bas–soprán–alt. S veršem „Et resurrexit“ se navrací třídobé svižné metrum v jehož rámci se objevuje naopak vzestupná hudební figura na slova „et ascendit in coelum“ (vstoupil do nebe). Závěrečné verše od slov „Et in spiritum Sanctum“ přecházejí do sudého metra.
Precatio pro filio Regis H. 166
Tato modlitba je věnována dauphinovi. Vznikla okolo roku 1670 pro diskantistu, soprán, bas, dva nástroje v sopránové poloze, smyčce a basso continuo. Jedná se o zhudebnění 71. žalmu Deus judicium tuum regi, který vytvořil král David poté, co určil svého syna Šalamouna jako svého nástupce na izraelském trůnu. Paralely k synovi francouzského krále jsou zřejmé. Charpentierovo hudební zpracování moteta je rozmanitější než v případě samotné mše. Objevuje se zde instrumentální předehra, instrumentální ritornely a vokální sóla střídaná s ansámbly.
Sanctus
Zvolání „Sanctus“ (Svatý) v úvodu této části je zhudebněno slavnostně. Následuje opět třídobé, jásavé metrum, pouze část Benedictus je ponechána v původní podobě jednohlasého chorálu.
Panis quem ego dabo H. 275
Moteto je obsazeno diskantistou, sopránem, kontratenorem, tenorem, basem, dvěma nástroji v sopránové poloze, smyčci, dvěma flétnami a bassem continuem. Jeho autograf zmiňuje jména obou flétnistů – byli to bratři Antoine a Joseph Pie`che.
Agnus Dei
Intimní modlitba „Beránku boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi“ zpívá opět čtyřhlasý ansámbl, pouze ve druhé části prvního verše je vypuštěn bas.
Domine Salvum fac regem
Za vlády Ludvíka XIII. bylo zvykem zakončit mši slovy „Domine salvum fac Regem“ (Hospodine, spas krále) – posledním veršem 19. žalmu. Také Charpentier se tomuto pravidlu, podbízivému vůči panovníkovi (tentokrát již Ludvíkovi XIV.), ve své Mši H. 1 podrobil. Třídobé klidné metrum a důmyslné imitace zpěvních hlasů zaručují slavnostní, ne však jásavou atmosféru.
Canticum Zachariae
Skladba Canticum Zachariae vznikla v roce 1686 nebo 1687 a je jednou z posledních kompozic pro hudebně nadšenou Mademoiselle de Guise (princeznu Marii Lotrinskou). Pro slavnosti v jejím sídle Ho^tel de Guise na Rue de Chaume (dnes ulice Národních archivů) věnoval Charpentier mnoho děl – například některé ze svých idyl, pastorale a divertissements, ale patří mezi ně také duchovní skladby jako Canticum Zachariae podle „Benedictus Dominus Deus“ z evangelia podle Lukáše (I, 68-79). Je vybaveno instrumentálními ritornely, důstojnou předehrou, vokální čísla se střídají v pestrém sledu, stejně jako metra jednotlivých skupin veršů.
Te Deum laudamus,
te Dominum confitemur.
Te aeternum Patrem
omnis terra veneratur.
Tibi omnes Angeli, tibi coeli
et universae potestates:
Tibi Cherubin et Seraphin
incessabili voce proclamant:
Sanctus, Sanctus,
Sanctus Dominus Deus Sabaoth.
Pleni sunt coeli et terrae
majestatis gloriae tuae.
Te gloriosus Apostholorum chorus,
Te prophetarum laudabilis numerus,
Te Martyrum candidatus laudat exercitus.
Te per orbem terrarum sancta confitetur ecclesia,
Patrem immensae majestatis,
venerandum tuum verum et unicum Filium,
sanctum quoque Paraclitum Spiritum.
Tu Rex gloriae, Christe.
Tu Patris sempiternus es Filius.
Tu ad liberandum suscepturus hominem,
non horruisti Virginis uterum.
Tu devicto mortis aculeo
aperuisti credentibus regna coelorum.
Tu ad dexteram Dei sedes, in gloria Patris.
Judex crederis exxe venturus.
Te ergo quaesumus, tuis famulis subveni,
quos pretioso sanguine redemisti.
Aeterna fac cum sanctis tuis
in gloria numerari.
Salvum fac populum tuum, Domine,
et benedic hereditati tuae.
Et rege eos,
et extolle illos usque in aeternum.
Per singulos dies, benedicimus te,
et laudamus nomen tuum
in saeculum saeculi.
Dignare, Domine,
die isto sine peccato nos custodire.
Miserere nostri, Domine,
miserere nostri.
Fiat misericordia tua, Domine, super nos
quemadmodum speravimus in te.
In te, Domine, speravi:
non confundar in aeternum.
Bože, tebe chválíme,
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčného Otce,
uctívá celá země.
Tobě všichni andělé,
tobě všechny mocné nebeské zástupy,
cherubové i serafové
nepřestávají hlasitě volat:
Svatý, Svatý,
Svatý, Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě sbor apoštolů,
chválí tě velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví zástup mučedníků.
Po celém světě tě vyznává tvá církev:
neskonale velebný, všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, pravý a jediný,
božský Pomocníku, Duchu svatý.
Kriste, ty jsi Král slávy,
tys od věků Syn Otce.
Ty, když ses rozhodl vykoupit člověka,
nezalekl ses lůna panenského,
zlomil jsi osten smrti
a otevřel jsi věřícím nebeské království.
Ty sedíš po Boží pravici v Otcově slávě.
Věříme, že přijdeš jako soudce,
a proto tě prosíme, přijď na pomoc svým služebníkům,
které jsi vykoupil svou předrahou krví.
Dej, ať jsou připočteni
k tvým svatým do věčné slávy.
Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví,
veď jej a stále pozvedej.
Každodenně tě velebíme
a chválíme tvé jméno až na věky věků.
Pomáhej nám a ochraň nás,
abychom v onen den byli bez hříchu.
Smiluj se nad námi,
Pane, smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, Pane,
jak doufáme v tebe.
V tebe, Pane, jsem doufal:
nebudu zahanben navěky.