Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov pocházel z Tichviny v novgorodské gubernii. Malé městečko nedokázalo svým obyvatelům nabídnout nic kromě dřiny a nudy všedního života. Proto ti, kteří se chtěli vymanit zaběhlému stereotypu, odcházeli za vidinou velkého světa do 180 kilometrů vzdáleného Petrohradu. Tam vedla cesta i malého Nikolaje, když jej rodiče v jeho dvanácti letech poslali podle rodinné tradice do kadetské školy. Nebylo by správné upírat tomuto prostředí jakýkoliv podíl na formování budoucího skladatele. Začněme proto naše vyprávění již zde.
Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov přispěl do dějin evropské hudby nejen vlastní tvorbou, ale také tím, co učinil pro své umělecké souputníky, jejichž dílům otevřel cestu k posluchačům. Nejvíce svého génia vložil do děl operních, ale jeho sláva se navzdory tomu odvíjí od několika skvělých symfonických skladeb. Tento hudební tvůrce se nejprve stal námořním důstojníkem a ke skladatelské profesi musel být přemluven přáteli.
Ve druhé polovině 19. století Evropa zdánlivě prožívala nekonečné období hospodářského a sociálního rozvoje, který byl výsledkem razantních proměn společnosti od sklonku 18. století. Po staletích poroby se dostalo svobody a rovnosti rolníkům a neurozeným měšťanům, univerzity se otevřely svobodné vědě, politika všem majetným bez rozdílu původu. Evropu zachvátila vlna industrializace a všudypřítomné modernizace, technika slavila triumfy. Existovala snad jediná výjimka, které se tyto změny nedotkly, a tou bylo Rusko: slovanský obr na východě kontinentu, který se přidržoval tupého absolutismu opřeného o pravoslavnou církev. Svrchovaně reakční a v podstatě po staletí neměnný systém přijal i zvláštní označení – samoděržaví. Desetimilióny mužických rodin žily v podmínkách blízkých otroctví, univerzity byly vším, jen ne stánky svobodné vědy, cenzura svazovala každý projev, průmysl neexistoval.