Claude Debussy
Claude Achille Debussy se narodil 22. srpna 1862 v městečku Saint-Germain-en-aye nedaleko Paříže. Jeho rodiče měli malý krámek, který je ale nemohl uživit, a tak – když byly chlapci dva roky – odešli do hlavního města. Rodiče měli na chlapce malý vliv a budoucí skladatel se o nich nikdy nezmiňoval. Rodina žila v chudobě, otec (kterého později Debussy nazýval „starým povalečem“) byl dokonce v roce 1871 uvržen do vězení. Matka, velice rázná žena, nepustila Clauda do školy a sama ho učila číst a psát, což se projevilo tak, že její syn zápasil s pravopisem až do své třicítky. Do osudu dítěte zasáhla teta, otcova sestra, která žila v lepších poměrech a vychovávala synovce od desátého roku víceméně sama. Ve společnosti tety a jejího manžela poznal Claude eleganci a noblesu, ale také poprvé uviděl moře (bylo to v šesti letech). Moře ho prý již tehdy silně očarovalo a stalo se jeho celoživotní velkou láskou. V pozdějších letech nám o této vášni podal opravdový důkaz v podobě skvělého uměleckého díla. Teta též rozpoznala chlapcův hudební talent a jako devítiletého ho dala studovat hru na klavír k paní Mauté de Fleurville, bývalé Chopinově žačce. O dva roky později (1873) přihlásila svého žáka na pařížskou konzervatoř.
Preludium k faunovu odpoledni
Tato symfonická báseň inspirovaná dílem Stephana Mallarmé a byla dokončena v roce 1894. Je to pozoruhodná skladba, která se stala doslova revoluční ve svém zvuku. Zvuk a barva jsou podstatou hudby, melodie, harmonie a rytmus se zde dostávají do pozadí. Hudba lehounká a vzdušná jako duha vyjadřuje Fauna – pohanského boha, který má hlavu muže, ale tělo kozla – hrajícího na píšťalu. Faun leží v horkém letním odpoledni a z odpočinku ho vyrušují jen pobíhající nymfy. To vše je přeneseno do jemné, lehké a sladké zvukové sféry. Skladbu uvozuje sólová flétna ve velmi mírném tempu. Tato melodie svou chromatickou podstatou ruší předznamenanou tóninu a je též prostá jakéhokoli jasného a přehledného rytmu. Navozuje iluzi improvizace – komu by se zde nevybavil zasněný Faun hrající na flétnu?
Představa typického impresionistického obrazu se jistě poměrně rychle vybaví každému. Nejasné rozmazané obrysy, nějaký výjev zahalený v oparu. V impresionistických dílech nehledáme ostré kontury nebo přesné realistické zobrazení, naopak vychutnáváme atmosféru, kterou malíři dokázali zachytit. Jak se však poslouchá „impresionistická“ hudba? A co to vlastně je? V hudebním impresionismu není tolik jmen jako v malířství. Ve skutečnosti tam patří jen jedno – Claude Debussy. Jeho hudba se musí poslouchat stejně, jako se díváme na impresionistické obrazy. Nebudeme vyhledávat témata a práci s nimi, ale necháme se unést kouzlem, kterým nás hudba zaplaví.
Období tzv. třetí republiky, jehož počátek datujeme porážkou ve válce s Pruskem v roce 1870, představuje ve francouzských dějinách etapu, kterou lze z různých hledisek hodnotit zcela odlišně. Na jedné straně je dodnes symbolem politické krize, na straně druhé přineslo neobyčejný rozmach umění a vědy a učinilo z Francie a zejména z Paříže magnet pro celou Evropu.