Johann Sebastian Bach
Jméno Bach se odnepaměti vyskytovalo v hudebních kruzích Durynska, země ležící ve středním Německu. Když bychom zde narazili v sedmnáctém nebo osmnáctém století na nějakého Bacha-hudebníka, nebylo by vůbec samozřejmé, že se jedná o příbuzného toho Bacha, kterého si dnes každý pod tímto jménem představí. Pravděpodobné by to ale bylo, vždyť všichni dnes známější Bachové pocházeli z rodu, k němuž patřil Johann Sebastian.
Ještě v 18. století žila drtivá většina středoevropského obyvatelstva na venkově. Na území Svaté říše římské se sice nacházelo asi 5000 měst, převážně však šlo o malá města a městečka podobná větším vesnicím. Měst čítajících více než 10 tisíc obyvatel bylo sotva pár desítek. Vývoj německých měst v 18. století byl velice nerovnoměrný a odrážel ekonomické proměny stejně jako rostoucí státní centralizaci. Panovnické rezidence a administrativní centra středoevropských států měly vesměs zelenou. Vídeň, nejlidnatější říšské město, čítala kolem roku 1750 téměř 170 tisíc obyvatel. Počet obyvatel dravě se rozvíjejícího Berlína stoupl mezi lety 1700 – 1750 více než čtyřnásobně...
1. koncert F dur (BWV 1046)
První verze tohoto koncertu vznikla již v roce 1713 jako úvodní třívětá „sinfonia“ tzv. Lovecké kantáty; k jejím třem částem Bach později dokomponoval ještě jednu rychlou část, která je ve skladbě předposlední větou. Nejedná se o koncert v pravém slova smyslu, ale o kombinaci koncertu a taneční suity, ze které pochází pro koncert netypický menuet i polonéza. Pozoruhodné je nástrojové obsazení. Vedle obvyklých smyčcových nástrojů se zde objevuje sólové violino piccolo (menší francouzský typ houslí, laděný výše než housle běžné), tři hoboje, fagot a dva lesní rohy.
Magnificat in D, BWV 243
Přestože se protestantská bohoslužba odehrávala především v němčině, při významných svátcích se v Lipsku v Bachově době stále používaly latinské texty. Magnificat – tedy chvalozpěv Panny Marie z evangelia sv. Lukáše, který uzavírá nešpory – zhudebnil Bach původně pro Svatý hod Boží vánoční roku 1723, tedy pro své první vánoce v Lipsku. Tato první verze skladby byla zkomponována v tónině Es dur a obsahovala kromě vlastního textu Magnificat ještě čtyři části s vánočními texty. Kolem roku 1730 pak Bach skladbu mírně přepracoval – částečně změnil instrumentaci, transponoval ji do D dur a vypustil vánoční vložky, takže ji bylo lze použít všeobecně pro nešpory o významných svátcích. Právě tato druhá verze se dnes hraje více a nachází se rovněž na naší nahrávce. Povaha textu klade na skladatele zcela odlišné nároky, než je tomu například v případě textů kantátových, především zde není prostor pro árie da capo či recitativy.
Jako virtuózní varhaník dosáhl Bach za svého života většího uznání než coby skladatel. Zejména na poli improvizace byl nepřekonatelný a vzbuzoval údiv a uznání všude, jej bylo možné zaslechnout. Není známo, kdo byl jeho prvním učitelem na varhany (snad jeho nejstarší bratr), je však zřejmé, že hrál výborně velmi brzy. V mládí mu zřejmě působilo potěšení účastnit se různých konkurzů na varhanická místa, kde mohl ukázat své umění, i když neměl v úmyslu nastoupit do nového úřadu. Svou virtuozitu nejvíce uplatnil ve výmarském období, později již na varhany neměl tolik času. V mládí získaná virtuozita mu však zůstala až do stáří – o tom svědčí jeho proslulé koncerty v Drážďanech, Kasselu (1732) či Berlíně (1747).
Toccata a fuga d moll BWV 565
Spojení volné improvizační věty a kontrapunkticky výrazné fugy se stalo v období pozdního baroka běžnou záležitostí nejen varhanní produkce. Toccata a fuga d moll vznikly s největší pravděpodobností okolo roku 1709 ve Výmaru, ale není vyloučeno, že je Bach zkomponoval již v Arnstadtu.
Jaké místo měla chrámová hudba v tvorbě Johanna Sebastiana Bacha? Již z počtu a zejména rozsahu dochovaných skladeb je zřejmé, že zcela zásadní. Jen pro představu: více než polovina svazků souborného vydání Bachových děl je věnována právě duchovní hudbě. Johann Sebastian Bach se ovšem nevěnoval komponování duchovní hudby se stále stejnou intenzitou. Jeho kompoziční aktivita v této oblasti se zcela nekryla ani s jeho zaměstnáním lipského kantora a ředitele hudby odpovědného za duchovní hudbu, jak předpokládali oba nejvýznamnější Bachovi životopisci Philipp Spitta a Albert Schweitzer. Převratné výzkumy po druhé světové válce prokázaly pozoruhodný fakt, že většina Bachových kantát vznikla v rozmezí pouhých pěti až sedmi let na začátku jeho působení v Lipsku.
Johann Sebastian Bach se narodil luterským rodičům, byl vychován v luterském duchu a po většinu života se pohyboval ve vyhraněném luterském prostředí. Luterství formovalo jeho světonázor i jeho tvorbu, v níž měla významné místo právě hudba komponovaná pro luterské bohoslužby. Bach byl luterán, ale nemusel jím být. V jiné části německé oblasti by se byl totiž mohl narodit jako katolík, či kalvinista.
Stvrzením vestfálského míru v Osnabrücku a Münsteru se v roce 1648 uzavřela třicetiletá válka, jeden z nejničivějších konfliktů, které se přehnaly předmoderní Evropou. Mnozí historikové soudí, že právě z těchto tří dekád násilí, nejistoty, vynucených náboženských konverzí a celkového zhrubnutí společnosti se ve střední Evropě zrodilo barokní období. V reakci na rozklad životních jistot se barokní člověk snažil nalézt ztracenou rovnováhu návratem k tradičním hodnotám – k Bohu, k řádu, k tradici. Třicetiletou válkou se v Evropě také vytvořily zcela nové mocenské poměry. Státy a státečky na území Svaté říše římské národa německého se od druhé poloviny 17. století ocitly v pozornosti velmocenských rozpínavých plánů Francie a Švédska. Naopak některé říšské státy postupně dospívaly do úlohy regionálních mocností a politický systém říše se jim stával příliš těsným.