Jean-Baptiste Lully

V toskánské metropoli Florencii bychom mohli na počátku 17. století najít šlechtickou rodinu, která se pyšnila příjmením Lulli. Stejné příjmení však měl i tamní mlynář Lorenzo, jehož ženě Caterině del Sera se 29. listopadu 1632 narodil syn. Ještě téhož dne – dle florentských tradic – odnesli chlapce do katedrální křtitelnice, kde jej poctili jménem zbožňovaného patrona města, svatého Jana Křtitele.

Otevíráte již druhé číslo Mistrů klasické hudby, které se kromě osoby skladatele věnuje hudebním poměrům a životu na dvoře mocného Krále Slunce, Ludvíka XIV. Ale právě v osobě skladatele se toto číslo od předchozího liší. Zatímco Marc-Antoina Charpentiera potkalo v hudební Paříži a Versailles té doby mnoho příkoří, náš druhý skladatel naopak tyto úklady Charpentierovi a jiným strojil. Florenťan Giovanni Battista Lulli, neboli Francouz Jean-Baptiste Lully byl postavou značně kontroverzní ve svém jednání s ostatními hudebníky a dvořany. Záhy po příchodu do Francie pochopil, že pokud chce uspokojit své nemalé ambice, musí v prvé řadě využít francouzský centralizovaný systém, který v Itálii neexistoval. Kdo chtěl ve Francii něco znamenat, musel se dostat ke královskému dvoru do Paříže, tam na své umění upozornit krále a vyhovět jeho vkusu a přáním. Zájmy a záliby Ludvíka XIV. totiž ovlivňovaly tvorbu umělců v jeho blízkosti. V hudební oblasti je například zřejmá jeho obliba hudebně-scénických a instrumentálních druhů, naopak duchovní hudba se zaměřovala pouze na menší formy, protože král častěji navštěvoval krátkou tichou mši než zdlouhavou mši slavnostní.

Francouzské divadlo klasické doby

V průběhu 17. století narostl počet francouzských mimopařížských hereckých společností: žádný soubor – držící pohromadě na základě tříletých smluv – se zatím nemohl v hlavním městě uchytit natrvalo bez svolení krále. Teprve od třicátých let se společenské i ekonomické postavení herců začalo zlepšovat i díky podpoře mocného ministra Richelieua a do Paříže přesídlilo nastálo několik konkurenčních souborů. Královský výnos Ludvíka XIII. z roku 1641 dokonce úředně sňal z herecké živnosti „cejch hanby“, ale ani v jeho pravomoci nebylo změnit dekrety církevní, které hercům odpíraly svátosti včetně křtu, svatby a pohřbu.

Autoři textů:

Lucie Maňourová
Jaromír Havlík
Daniela Tinková

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 700

Email: info@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.