Z rameauovy cembalové tvorby

Premier livre de pièces de clavecin

Svoji první knihu cembalových skladeb vydal Jean-Philippe Rameau tiskem jako třiadvacetiletý v roce 1706. Je pro nás nejstarším dokladem jeho raného kompozičního stylu a zároveň obsahuje četné podobnosti se stylem pařížského varhaníka Louise Marchanda, který se v té době stal Rameauovi vzorem. Kniha má podobu jedné suity – tj. řady tanců, jejímž pilířem je čtveřice Allemande – Courante – Sarabande – Gigue. Řadu doplňují další tance a zahajuje ji typická úvodní část, Preludium.

 

Prélude

První část Preludia je jedním z posledních příkladů francouzské metricky volné loutnové či cembalové skladby – takzvaného „prélude non mesuré“, které zaznamenalo největší rozkvět v 17. století. Zápis neobsahoval taktové čáry a rytmické hodnoty not byly, kromě rychlých běhů, zapsány pouze přibližně v celých notách. Takový zápis poskytl hráči naprostou interpretační svobodu. Záleželo pouze na jeho invenci, jak dotvoří celkovou rytmickou a metrickou podobu skladby, jejíž sazba byla po vzoru loutnového stylu postavena na rozložených akordech. Druhá část Preludia přichází s dvanáctiosminovým metrem a přesně zapsanou artikulací. Sazba si vystačí s pravidelným osminovým pohybem a sekvenčním harmonickým vývojem.

Allemande – Deuxième Allemande

První ze čtveřice základních tanců suity je charakteristický sudým metrem, přísnějším vedením hlasů a pestře ozdobenými melodiemi. Některé z tanců bývají uváděny ve dvojicích. Je tomu tak i v případě dvou Allemande, z nichž druhá vychází z melodie první, je však notována ve dvoupůlovém taktu a osminovými hodnotami.



Courante

Courante bývá nejnoblesnější ze všech tanců suity. Ve třídobém metru a s množstvím ozdob má poměrně obtížnou artikulaci odpovídající složitým krokovým variacím dobového tance. První polovina Courante se opakuje beze změn, druhá je však rozdělena do dvou částí – první a druhé reprízy, z nichž druhá se ještě dvakrát (s pozměněnými závěry) opakuje.

Sarabandes

Opět dvojice tanců, tentokrát dvou klidnějších tříčtvrťových saraband. Hrají se bezprostředně po sobě, aby lépe vynikl kontrast mezi a moll první sarabandy a A dur sarabandy druhé.

Gigue

V závěrečném z kmenové čtveřice tanců Rameau neužil tradiční šestnáctinovou sazbu běžnou pro gigue, dodržel však tečkovaný rytmus i bohatou ornamentiku.

Vénitienne

Jediný kus s netanečním názvem Benátská napodobuje písně gondoliérů z comédie-ballet La Vénitienne uvedené v Paříži v roce 1705. Tanec třídobého metra v tónině A dur stylizuje Rameau do rondové formy se dvěma „kuplety“ – variacemi na refrén. Ten se zde opakuje celkem čtyřikrát.

Gavotte

Také dvoupůlová gavota má formu ronda se dvěma kuplety.

Menuet

Celou suitu uzavírá snad nejoblíbenější tanec 18. století. Je krátký, jednoduchý, téměř bez ozdob.

Nouvelles suites de pièces de clavecin

Třetí a poslední z původních Rameauových sbírek pro sólové cembalo vyšla v Paříži okolo roku 1728. Vědom si obtížnosti a osobitého pojetí každého kusu sepsal skladatel rozsáhlou předmluvu vysvětlující hudební zápis i interpretační problémy. Odborná úroveň předmluvy si v ničem nezadá s Rameauovými čistě teoretickými spisy. Základní tóninou sbírky je – stejně jako v případě první knihy – a moll.

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 700

Email: info@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.