Politický a hospodářský úpadek Saska, který nastal po sedmileté válce, se ještě více prohloubil v sedmdesátých letech 18. století a postihl i Drážďany, bezesporu nejkrásnější barokní město Německa. Dosavadní velkorysý způsob života dvorské společnosti byl vystřídán nemalými úspornými opatřeními.
Válečné události konce osmnáctého a počátku devatenáctého století se nevyhnuly ani Drážďanům. Roku 1806 bylo město obsazeno francouzskými vojsky pod vedením generála Thiarda. Kurfiřt Fridrich August III. si nenechal ujít žádnou příležitost, která by mu dopomohla k navrácení královského titulu, na který ostatně ani nikdy nerezignoval. A jedna z největších se mu také brzy naskytla. Napoleon, podnícen svými úspěchy na bitevních polích, vyvinul maximální úsilí o uspořádání vnitřních poměrů a vzájemných vztahů mezi německými státy. A právě zde hrál saský kurfiřt významnou úlohu jako Napoleonův spojenec. Odměnou mu bylo nejen čelné postavení v Rýnském spolku, zřízeném roku 1806, ale především povýšení Saska na království, a tedy i obdržení královského titulu. Přesto, že ustavení spolku mělo za následek rušení stavovských, místních a feudálních privilegií na straně jedné a zavádění reforem podle francouzského vzoru na straně druhé (především v oblasti ústavy, správy, hospodářství a financí), v saském rezidenčním městě tato nepopulární politická linie nevzbudila žádný patrný odpor a zůstala prakticky bez povšimnutí. Tato situace však neměla mít dlouhého trvání.
Základna ruského tažení
Jako základnu připravovaného tažení do Ruska si Napoleon zvolil právě Drážďany. S okázalostí sobě vlastní zde v květnu roku 1812 oslavil svůj odjezd k „Velké armádě“, která se vydala na pochod směrem na východ. Spolu s francouzskými vojáky, jichž bylo více než 650 tisíc, bylo v Napoleonově vojsku i 21 tisíc Sasů, avšak nálada byla na bodu mrazu. Fiasko napoleonské armády v Rusku znamenalo konec saských nadějí, že se zbaví tíživého břemene válečného spojenectví s Francií.
Napoleon dorazil do Drážďan 13. prosince 1812. Zde, na linii Labe, chtěl zastavit ruské a pruské pronásledovatele. V samotném městě dlouho nepobyl. Pod tíhou valících se událostí je přenechal nepříteli. Na jaře následujícího roku (30. března 1813) obsadily město pruské jednotky maršála Blüchera, o měsíc později, 24. dubna vjel pruský král společně s ruským carem slavnostně do města. Úspěch však neměl dlouhého trvání. Po vítězství u Grossgörschen přinutil Napoleon oba panovníky k vyklizení Drážďan, v nichž se opevnil. V srpnu se město ocitlo v obležení. Avšak Napoleon se jen tak lehce nevzdával. Tvrdý, tři dny trvající boj byl korunován úspěchem, posledním, jehož dosáhl, než byl jeho osud definitivně zpečetěn v „bitvě národů“ u Lipska.
Neúspěšná povstání
Restaurace poměrů panujících před francouzskou revolucí a nedůslednost v řešení problematických situací (mj. návrat saského krále, až do konce věrného Napoleonova spojence, do svého rezidenčního města a jeho znovuuvedení na trůn) byla pro mnohé, především liberální politiky, velkým zklamáním. Postupně však vzrůstala i nespokojenost v širokých lidových vrstvách. Pod dojmem pařížské revoluce v létě roku 1830 vypuklo lidové povstání, město se po necelých dvaceti letech znovu změnilo v bojiště. Povstání sice bylo potlačeno, avšak již následujícího roku vzplanuly pouliční boje nanovo. A výsledek? Vzbouřenci sice byli poraženi, zatýkáni, souzeni a odsouzeni k vysokým trestům v káznicích a pevnostech, avšak stávající situace byla již natolik vyhrocená, že 4. října 1831 vydal panovník první konstituční ústavu. Jí byl zřízen zemský sněm, měšťanstvo připuštěno k částečné účasti na vládním rozhodování.
Jestliže reakce na události ve Francii třicátých let byly takto bouřlivé, nemohla být situace jiná ani v revolučních letech 1848 a 1849. Když se saská vláda sveřepě bránila přijetí Frankfurtské říšské ústavy, vydané Národním shromážděním 28. března 1849, vypukly v saském rezidenčním městě obrovské demonstrace. Všeobecného povstání, v něž po zásahu vojska vzápětí přerostly, se zúčastnili i mnohé významné osobnosti drážďanského kulturního života. Není jistě bez zajímavosti, že například stavitel Gottfried Semper, který právě realizoval stavbu nové galerijní budovy ve Zwingeru a dokončoval stavbu drážďanské Opery, řídil v těchto vzrušených chvílích stavbu více než stovky barikád. Král, ukrytý v pevnosti Königstein, požádal Prusko o ozbrojenou intervenci. To vyslalo vojenské jednotky se silným dělostřelectvem a po čtyřech dnech tvrdých bojů byla revoluce poražena. Nejangažovanější povstalci, mezi nimi i stavitel Semper, na něhož (stejně jako na Richarda Wagnera) byl vydán zatykač, uprchli. Krvavé represálie, které následovaly, zmrazily na čas zcela hospodářský a kulturní rozvoj města. Královská policie a cenzura zamezily přístupu všeho nového, cílem bylo zakonzervování starých pořádků.