Od salonů k barikádám: Berlín v 1. Polovině 19. století

V Německu se vlivem mnoha okolností žádné město nestalo celozemským centrem, svou důležitostí srovnatelným s významem Prahy pro české země nebo třeba Paříže pro Francii. Ani Berlín, hlavní město v roce 1871 vzniklého sjednoceného Německa, alespoň v kulturním ohledu nikdy zcela nepotlačil vliv Mnichova, Lipska či Hamburku. V první polovině 19. století, v době, kdy v Berlíně několikrát pobýval a pracoval i Felix Mendelssohn-Bartholdy, se jen pomalu budovaly základy pozdějšího všestranného vzestupu. V roce 1843 sice Balzac Berlín označil za „škaredé, ponuré malé město, ztracené v chladném zoufalství a postrádající jakoukoliv zábavu“, při bližším a podrobnějším pohledu však již začínalo být patrné, že pruská metropole získávala značný politický, hospodářský i kulturní potenciál, který začal být brzy využíván.

 

Svatá aliance: marný pokus čelit revolucím

Nicméně ze společenského hlediska Berlín působil v prvních desetiletích 19. století velmi chudě. V Prusku vládl antiliberální režim odpovídající podstatě a cílům takzvané Svaté aliance. Toto spojenectví evropských velmocí vzniklo po napoleonských válkách za účelem společného boje proti revolučnímu nebezpečí. Působilo nejenom v oblasti mezinárodních vztahů, ale též ve sféře vnitřní politiky. Prusko, jeden z pilířů Svaté aliance, nemohlo být výjimkou. Bezprostředně po skončení napoleonských válek odešla (nebo byla donucena odejít) řada významných intelektuálů. Někteří, mezi nimi například známý teolog a kazatel Fridrich Schleiermacher, byli vypovězeni z Berlína. Podstatnou součástí každého režimu pronásledujícího svobodu bývá cenzura. Ta pruská pronásledovala dokonce i díla velikánů, jakými byli například J. G. Fichte nebo J. W. Goethe.

Významným  faktorem berlínského společenského života byla opera. Jejímu významu odpovídal i silný úřední dohled. I jemu navzdory se ovšem prosazovala popularita Carla Marii von Webera, který byl považován za potenciálně příliš revolučního. K bohatosti hudebního života v Berlíně však kromě jmenovaných Mendelssohna a Webera přispívali také například Paganini nebo Liszt. V průběhu dvacátých let 19. století se v Berlíně postupně obnovoval i společenský život, jenž se soustřeďoval především v řadě salónů.

Živý ohlas nalezlo v pruském hlavním městě pařížské povstání roku 1830. V ulicích města zavládla vzrušená atmosféra, v níž nechyběly ani výzvy k ozbrojenému vystoupení. Musela zasahovat armáda a docházelo k zatýkání. Náznaky liberalizace byly rychle zapomenuty a znovu nastoupilo nejenom pronásledování odpůrců režimu, ale i sledování všech společenských aktivit. Přesto však vypukly v roce 1835 u příležitosti králových narozenin znovu nepokoje. Prostý návrat ke společenské mrtvolnosti ale již nebyl možný.

Industrializace a modernizace Berlína

V roce 1831 postihla Berlín epidemie cholery. Vyžádala si přes 1400 obětí a samozřejmě podstatným způsobem ovlivnila náladu ve městě, které bylo vojensky uzavřeno. Ani tento výkyv nepatřící již do moderní doby ale nedokázal zastavit prudký nárůst počtu obyvatel a vůbec celkový proces modernizace, který v Berlíně začínal. Mezi lety 1816 – 1847 stoupl počet obyvatel ze 197 na 409 tisíc, čímž se Berlín stal po Londýně, Paříži a Petrohradu čtvrtým největším městem v Evropě. Tyto změny nastaly důsledkem zrušení nevolnictví a velké migrace především venkovského obyvatelstva z Braniborska. Vyžadovaly si také plošné rozšiřování města projevující se v proměně okolních vesnic, přibývání bytů a továren.

Berlín se postupně modernizoval i vnějším vzhledem ulic. Od roku 1826 na nich nechybělo plynové osvětlení. Postupně se organizovala městská doprava, nejprve na bázi fiakrů a od roku 1839 omnibusů. Již od roku 1827 v Berlíně fungovala také Královská pošta.

Město na Sprévě se stávalo též významným centrem středního, odborného a vysokého školství. Ve třicátých a čtyřicátých letech zaznamenávalo ohromný průmyslový rozvoj, který se již neomezoval pouze na textilní průmysl. Industrializaci výrazně napomáhala podpora ze strany pruského státu. Poskytoval mnohé výhody soukromým podnikatelům a pečoval o rozvoj technického školství. V neposlední řadě také zval hlavně do Berlína zahraniční odborníky, kteří budovali nová průmyslová odvětví. Silným impulsem pro další rozvoj v tomto směru bylo připojení Berlína k železniční síti na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Postupně tak vznikalo spojení Berlína s nejvýznamnějšími regiony a městy severní části  Německa. Kromě toho ale ovlivnila i tvář Berlína, protože přesouvala výrobu do okrajových částí, a tím umožnila vznik nových průmyslových čtvrtí.

V předvečer revoluce

V roce 1840 zemřel král Fridrich Vilém III. a jeho nástupcem se stal Fridrich Vilém IV. Ačkoliv zpočátku vyvolával naděje liberálů, po několika měsících provedl obrat a začal uplatňovat konzervativní politiku. Ústředním problémem Pruska na počátku čtyřicátých let se stala otázka ústavy. Kolem požadavku na její vydání se soustřeďovala nová politická veřejnost organizovaná nyní v klubech a kavárnách. Když ale král vytrvale odmítal vydat ústavu, vnitropolitické napětí sílilo. Tento konflikt vytvářel základ pro revoluci roku 1848.

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 701

Fax: (+420) 284 820 127

Email: michaela@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.