Během svého života mohl Leoš Janáček pozorovat hlubokou proměnu Brna z nevelkého města v moderní hospodářské a kulturní centrum. V 50. letech 19. století sice už nebylo pochyb o tom, že Brno je politicky nejdůležitějším městem na Moravě, ale ve většině jiných ohledů si svoji dominantní úlohu muselo teprve vybojovávat. V Brně sídlily nejvyšší zemské úřady a právě v 50. letech počal rychlý rozvoj brněnského průmyslu a kultury. Ačkoliv v polovině minulého století byl vztah k Praze a k Čechám jen vlažný a spíše se zdůrazňovaly vzájemné rozdíly, nelze vývoj Brna ani celé Moravy v tomto období vnímat odděleně od vývoje v Čechách. Na jedné straně 50. léta 19. století znamenala politickou stagnaci, ale naproti tomu přinesla také prostor pro hospodářský vzestup. Toto základní schéma platí i pro Brno. V roce 1851 se na světové výstavě v Londýně výrazně prosadily brněnské textilní výrobky, což zdejšímu textilnímu průmyslu otevřelo přístup na světové trhy. Dosavadní spíše řemeslná výroba ustupovala masové tovární produkci, která měla sociálně ekonomické důsledky pro Brno i jeho okolí. Struktura obyvatelstva se podstatně měnila tím, že stoupal podíl dělnictva a vznikaly nové tovární čtvrti.
V roce 1850 vznikl místo stavovské akademie Polytechnický institut, čímž byl položen základ brněnského vysokého školství. Později se z něho stala Vysoká škola technická. O rok později byla zřízena první německá reálka, na níž v letech 1859 – 1868 učil i Gragor Mendel.
Politické, národnostní, sociální poměry do 20. let 20. století
Když došlo počátkem 60. let v rakouské monarchii k politickému uvolnění, konaly se v Brně první obecní volby. Jejich výsledek vyjádřil rozložení politických a národních sil ve městě. Navzdory národnostně smíšenému obyvatelstvu si Brno vnějškově udržovalo německý ráz. V důsledku volebního zákonodárství ovládala Brno až do rozpadu monarchie německá ústavověrná liberální strana. České obyvatelstvo a jeho instituce (např. jen s vynaložením značného úsilí české veřejnosti se rozvíjející školství) proto zůstávaly dlouho v nerovnoprávném postavení. Velkým úspěchem v tomto směru bylo zřízení prvního českého nižšího gymnázia a především na samém konci století rozdělení techniky na českou a německou. Požadavek na zřízení české univerzity v Brně ale svého naplnění před vznikem Československa nedošel.
Po celou druhou polovinu minulého století v souvislosti s procesy modernizace a industrializace docházelo v Brně k výraznému nárůstu počtu obyvatel. Zatímco v roce 1840 jich zde žilo necelých 40 tisíc, na konci století byla překročena hranice sta tisíc. Když pak byla v rámci sčítání obyvatelstva v roce 1880 poprvé zjišťována tzv. obcovací řeč, přihlásilo se v Brně asi 40 procent lidí k češtině a asi 60 procent k němčině. Okolí města však bylo převážně české.
Politickým protějškem v Brně vládnoucí německé liberální strany byla až do 90. let jednotná Česká národní strana, jejímž tiskovým orgánem byla Moravská orlice. Do českého politického života v Brně vnesl nové prvky dr. Adolf Stránský, který založil Moravskou lidovou stranu a zahájil vydávání Lidových novin. Vzájemné vztahy mezi oběma národnostmi zůstávaly napjaté a případnou spolupráci znemožňovaly. Jedinou výjimku představovalo sílící socialistické hnutí, které našlo v Brně jedno z celorakousky důležitých center.
Vyhlídky českých stran na silnější politické zastoupení se poněkud zlepšily změnami volebních zákonů vyplývajícími z tzv. moravského vyrovnání, které spočívalo v oddělení českých a německých volebních katastrů. Za první světové války zachovávala většina české politické veřejnosti v Brně prodynastické nebo nerozhodně zdrženlivé postoje.
V říjnu 1918 převzal brněnský Národní výbor ve spolupráci s místodržitelstvím výkon státní správy na Moravě, městská správa v samotném Brně ale zůstala až do počátku listopadu v německých rukou. Po vynuceném odstoupení městské rady 5. 11. 1918 byl jmenován vládní komisař pro správu města. V polovině roku 1919 se konaly první obecní volby v ČSR. Jejich vítězem se stala sociální demokracie. Je zajímavé, že téměř okamžitě po vzniku Československa se začal národnostní charakter města měnit. K urychlení jeho změny mělo nepochybně přispět také vytvoření Velkého Brna připojením 23 okolních obcí s převážně českým obyvatelstvem v roce 1919. Účinek se projevil hned v roce 1921, kdy českou národnost deklarovalo již přes 72 procent obyvatel. Od obecních voleb v roce 1924 ovládali Brno politicky národní socialisté.
Kulturní přínos Brna
Na konci 19. a na počátku 20. století zaznamenávalo Brno také pozoruhodný kulturní rozvoj. Za zmínku stojí hlavně dvě kulturní skutečnosti. První z nich je brněnská architektura. Od 60. let se Brno v této oblasti vyvíjelo v personálním i ideovém propojení s Vídní. Působili zde architekti proslavení svými výkony v metropoli monarchie (mj. i Teophil Hansen) a pod tímto vlivem vznikla i v Brně řada staveb v historizujícím slohu. Později v Brně zanechali svoji výraznou stopu i moderní architekti, jako např. Dušan Jurkovič, Josef Gočár nebo Ludwig Mies van der Rohe.
Naprosto specifickým kulturním fenoménem byly Lidové noviny. Na jejich stránkách nalezla prostor řada důležitých spolupracovníků (ze světa vědy i umění). Snad ještě důležitější ale bylo úsilí vydavatele a především pozdějšího šéfredaktora Heinricha o plnění náročného programu novin mezinárodní úrovně, které by se dokázaly pozvednout nad úzké domácí obzory a překročit horizont české zahleděnosti do vlastních problémů. Tento pokus se jistě ne zcela podařil, ale tím neztrácí na svém významu a spolu s Leošem Janáčkem, který je ostatně nikoliv náhodou s Lidovými novinami též spojen, patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, čím Brno ovlivnilo moderní českou kulturu.