Francouzské chansony
Bonjour mon coeur
Básník skládá poklonu kráse své milé. Text je zhudebněn homofonně.
Si je suis brun
Básník objasňuje, že kdyby zhnědl a jeho kůže ztmavla, je to proto, že jej zvnějšku spaluje Phoebus a zevnitř Cupido (láska). Šlehání plamenů znázorňuje imitační polyfonie.
Beau le cristal
V dobách častých válek je mír rozprostírající se nad světem vyzdvihován nad krásu všech drahokamů, vzácných kovů, plodů Země i vítězství. Iluzi krásy a zdobnosti navozují melodické ornamenty, mír představuje zklidnění toku hudby.
La nuit froide
Chladná a pochmurná noc
přikrývá temným stínem
zemi i nebesa.
Přináší spánek sladký jako med,
který se snáší
z nebe do očí.
Potom zas den, (kontrast)
který je stvořen pro práci,
vystavuje na odiv svůj jas
a rozličným světlem
celý velký svět
zdobí a zdokonaluje.
Un jeune moine
Mladý mnich potká krásnou jeptišku a ptá se jí, zda by se s ním šla houpat. Jeptiška ovšem neví, co to znamená a co by tomu řekli nadřízení. Mnich jí tedy objasní, že houpat se znamená dvě nahá těla v peřinách. A když nadřízení neslyší vrzání postele, tak si myslí, že je vše v naprostém pořádku. Velmi nevázanému textu, který nám poodhaluje dobový postoj k erotice, odpovídá i rozpustilý charakter zhudebnění.
Lamentace proroka Jeremiáše
Starozákonní text pláče proroka Jeremiáše nad zničeným Jeruzalémem (město je alegoricky znázorněno jako žena) je ve velikonočním týdnu součástí ranních bohoslužeb zvaných matutinum (Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota). Jednotlivé části textu jsou uvozeny písmeny hebrejské abecedy, která Lasso pětihlase zhudebnil technikou volného kontrapunktu, který zpracovává dva výchozí motivy (viz příklad Béth). Ve vlastním textu lamentací se pak setkáváme s homofonními nástupy nových frází – jeden hlas bývá oproti ostatním čtyřem – i jejich polyfonním rozvinutím – posunut.
Lekce na Zelený čtvrtek I
Začínají lamentace proroka Jeremiáše.
Aléf: Jak samotno sedí město, které mělo tolik lidu!
Je jako vdova, ač bylo mocné mezi pronárody.
Bylo kněžnou mezi krajinami, a je podrobeno nuceným pracím.
Bét: Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou, ze všech (homofonie = jednota) jejích milovníků není nikdo, kdo by ji potěšil.
Všichni její druhové se k ní zachovali věrolomně, stali se jejími nepřáteli.
Gimel: Juda odešel do vyhnanství ponížen a nesmírně zotročen.
Usadil se mezi pronárody, odpočinutí nenachází.
Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu Bohu svému. (text zhudebněn polyfonně)
Lekce na Zelený čtvrtek III
Lámed: Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem?
Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest (chromatický postup) jako bolest moje, ta, která mi byla uzpůsobena,
jíž mě zarmoutil Hospodin v den svého planoucího hněvu.
Nún: Neustále mě tlačí moje nevěrnosti, jež jeho ruka spletla ve jho,
dostaly se mi na šíji; podlomil mou sílu,
Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu Bohu svému. (oproti závěru 1. lamentací je zde text zhudebněn převážně sylabicky, to jest na jednu slabiku připadá jedna nota).
Lagrime di San Pietro
(Slzy svatého Petra)
Cyklus dvaceti sedmihlasých madrigalů na texty Luigiho Tansilla a latinského moteta Vide homo je z hudebního hlediska koncipován na základě promyšleného tonálního plánu.
Sedmihlasé obsazení, které skladatel pro zhudebnění tohoto cyklu zvolil, nebylo na konci 16. století vůbec obvyklé. Lasso během skladby mění nejen mody, ale též rozsahy některých hlasů, a tím pádem také zvukový charakter skladeb. V prvních dvanácti madrigalech je nejvyšším tónem sopránů d2, teprve v následujících částech dosahují až na g2. Altové hlasy jsou notovány dvojím způsobem, C-klíč na 2. lince signalizuje vyšší polohu, oproti tomu C-klíč na 3. lince rozsah spíše tenorový. Lasso tímto ovšem nechtěl naznačit, že je třeba měnit zpěváky. V jeho mnichovské kapele totiž příslušné party zpívali pouze muži a ti obsáhli vyšší zpěvní polohu pomocí hlavového tónu (falzet). Přehled tonálního plánu a příslušné výšky altových hlasů tedy vypadá následovně (čísla označují pořadí madrigalů): 1. – – 4. dórský modus, 5. – 8. dórský modus v G (nízké alty), 9. – 12. frygický modus, 13. – 15. lydický modus (vysoké alty), 16. – 18. lydický modus (nízké alty), 19. – 20. mixolydický modus (vysoké alty), 21. jónský modus v A (vysoké alty).
Lasso zhudebnil veršovaný italský text tak, jak bylo u madrigalů obvyklé. Členění hudebních frází odpovídá básnickým veršům a obsah textu je podtržen charakterem hudby. Nejpatrnější je to u jednotlivých slov (například bolest, smutek) zhudebňovaných podle určitých ustálených pravidel většinou pomocí chromatického postupu, který obsahoval tóny vybočující z původního modu.
1. Il magnanimo Pietro
Když si Petr, který svému Pánu přísahal věrnost, uvědomil, že jej přemohla zbabělost a Pána zapřel, naplnila se jeho hruď bolestí, studem a trápením.
2. Ma gli archi
Pánovy oči, které se upíraly na Petra, se zabodávaly do jeho srdce jako ostré šípy.
3. Tre volte haveva
Třikrát (znázorňují tři hlasy) Petr řekl, že svého Pána nezná a nikdy ho neviděl. Když kohout třikrát zakokrhal, setkaly se jeho oči s očima Kristovýma.
4. Qual a` l’incontro
Nikdo a nic nemůže vyjádřit, jak bylo Petrovi, když se na něho upřely Pánovy zraky, kterými jako kdyby chtěl říci, že se stalo to, co předvídal.
5. Giovane donna
Žádná mladá kráska nikdy v žádném zrcadle neviděla svůj obraz tak jasně, jako ubohý stařec v očích Pána své selhání. Žádné ucho by toho ani za stovky let neslyšelo tolik, jako on v jediném okamžiku.
Slovo ubohý (miserabile) je znázorněno chromatickým postupem, stovky let (cento anni) představuje těsná imitace s několikanásobným opakováním textu.
6. Cosi talhor
Kdo je znalý rafinované školy lásky, nechť učí nezkušeného, jak je možno hovořit pomocí očí.
7. Ogni occhio del signor
Oči Pána se zdají být jazykem a oči Petra uchem, které naslouchá Jeho hlasu. Pán říká Petrovi, že jsou jeho oči krutější než ruce těch, kteří jej ukřižovali a že největší ránu mu způsobilo to, co vyšlo z Petrových úst.
8. Nessun fedel trovai
Pán říká Petrovi, že žádného ze svých věrných neměl rád tak, jak jeho. Ostatní jej zranili pouze útěkem, Petr jej však zapřel.
9. Chi ad una ad una
Petr viděl ve svatých očích slova zloby i lásky. Kdo ví, co může způsobit pohled pozemského oka, může si představit, jaké pocity vzbudí v člověku oko božské.
10. Come falda di neve
Jako vločka sněhu, která se zmrzlá
v zimě skrývá v sevřeném údolí,
na jaře pak sluncem lechtaná
celá se rozpustí.
Stejně tak se rozpustil led v srdci Petrově,
který zamlčel pravdu,
když na něho Kristus pohlédl,
a on se utápěl v slzách.
11. E non fu il pianto suo
I když mu Král nebes opět vrátil ztracenou milost, až do konce Petrova života neuběhla žádná noc, kdy by ho nevzbudilo kohoutí zakokrhání a kdy by stále znovu neplakal nad svou starou vinou.
V tomto madrigalu se opět setkáváme se znázorněním mnohosti těsnou imitací a opakováním textu (žádná noc = všechny noci), trojí zakokrhání kohouta přichází v homofonní sazbě, pláč pak v polyfonii.
12. Quel volto
Stejnou branou, kterou z Petrova srdce utekl strach, přišel stud.
Utíkající strach vyjadřuje těsná imitace, přicházející stud je zhudebněn polyfonně a s řadou postupně rozváděných disonancí.
13. Veduto il miser
Když si ubohý Petr uvědomil, jak se oproti dřívějšku změnil, hořce zaplakal.
14. E vago d’incontrar
Ve strachu před spravedlivým trestem bloudí Petr temnou nocí a nenávidí svůj život.
15. Vattene vita va
Jdi pryč, živote, řekl plačící,
tam, kde tě nebude nikdo nenávidět a nebudeš opovrhován.
Opusť mne. Vím, že to není dobré, když se mnou jdeš,
ostudný společníku, kterým jsi.
Jdi pryč, živote, protože už mne nesmíš znovu učit být zbabělý,
kvůli udržení tvého křehkého bytí nechci zahubit svou duši,
která je zrozena k věčnému životu.
16. – 20. O vita troppo rea, A quanti gia felici, Non trovava mia fé, Queste opre e piu, Negando il mio signor
V posledních madrigalech se Petr obrací ke svému životu (obdobně jako v č. 15), uvažuje o své vině a dochází k závěru, že když zapřením Krista zradil samotný věčný život, nemá smysl, aby dále žil.
21. Vide homo
Hleď, člověče, jako pro tebe trpím.
K tobě volám, pro kterého umírám.
Pohleď na rány, které mi způsobili.
Pohleď na hřeby, které mne provrtávají.
Není žádné bolesti, která se mé vyrovná.
A jak jsou velké vnější bolesti, (bolest– viz příklad)
jsou vnitřní ještě silnější,
když tě musím vidět tak nevděčného.