Itálie představovala již od raného středověku různorodý celek více či méně velkých států a státečků. Označení Itálie tak po dlouhou dobu představovalo jen geografický pojem. Významnou roli v tomto rozháraném prostoru hrál papežský stát. Díky své politické rozdrobenosti se Apeninský poloostrov stal oblíbeným cílem mocenských výbojů okolních velmocí Španělskem počínaje, přes Francii až po soustátí rakouských Habsburků. Mírem v Cateau-Cambrésis z roku 1559 si v Itálii zajistilo hegemonii Španělsko, které tak úspěšně dovršilo dlouhá desetiletí se vlekoucí francouzsko-španělskou válku. Španělští Habsburkové ovládali Sicílii, Neapolsko a Milánsko, ovlivňovali dění ve Florencii a Janově a úzce spolupracovali s papežským stolcem, jehož autorita již delší dobu klesala. Španělský tlak pociťovala i území, která si dosud udržela svoji nezávislost. Jedním z nich byla i Benátská republika.
Zašlá sláva
Benátky prožívaly dobu své největší slávy ve 13. – 15. století, kdy byly skutečnou námořní mocností a obchodním centrem spojujícím Východ a Západ. Obchodovaly především s kořením a dalším orientálním zbožím. Na počátku 17. století však již tuto svoji výlučnou pozici ztrácely. Objevili se silní konkurenti – jako například Holandsko. Benátky nedokázaly držet krok ani ve výstavbě lodí, které byly zastaralé a špatně vyzbrojené. Není tedy divu, že další vážné nebezpečí začali pro Benátky představovat piráti, kteří se s tichou podporou rakouských Habsburků usadili na ostrovech dalmatského soustroví. Neschopnost Benátek čelit tomuto nebezpečí a dostát své dřívější úloze jakési námořní policie poskytla příležitost Turecku utkat se s Benátkami v souboji o postavení hegemona ve východním Středomoří.
Benátky
Jediné, co se v Benátkách v průběhu staletí neměnilo, byla tamější vládnoucí vrstva. Již na konci 13. století se vyčlenila poměrně úzká skupina tzv. starobylých rodů, která si až do 18. století podržela rozhodující moc v republice. Také kulturní život si v Benátkách uchoval poměrně vysokou úroveň. Benátky se na čas staly domovem pro Giordana Bruna, v 18. století tu působil Carlo Goldoni, který vytvořil nový typ divadelních her. Tento kulturní život zůstal ovšem omezen pouze na samotné město – na ostatní území, které vytvářelo Benátskou republiku, jeho odlesk nedoléhal. Benátský stát nebyl nikdy kompaktním celkem. Vlastně šlo o federaci měst, která ovládala přilehlý venkov. Tato vnitřní nesoudržnost se promítla i na politickém úpadku Benátek.
Ve snaze udržet si svoji pozici ve Středozemním moři přistoupily Benátky již v roce 1573 ke smlouvě, ve které se zřekly Kypru a dalších menších kolonií v Albánii a v Epiru ve prospěch Turecka. Turecko-benátský konflikt ale nebyl zdaleka zažehnán, války pokračovaly i ve druhé polovině 17. století. V roce 1684 se Benátky pod dojmem slavného vítězství polského krále Jana Sobieského nad Turky u Vídně (1683) připojily k tzv. Svaté lize. Členy této protiturecké koalice byly Rakousko a Polsko, v roce 1686 se těmto třem zemím podařilo získat na svoji stranu i Rusko. V následujících vojenských operacích byly kromě Rakušanů úspěšné i Benátky, které po porážce tureckých oddílů obsadily některé oblasti dnešního Řecka. Definitivní zisk Morei a části Dalmácie potvrdila Benátkám mírová smlouva uzavřená s Tureckem z roku 1699.
Do habsburské náruče
Za tento válečný úspěch zaplatily Benátky příliš vysokou cenu – ztrátu vlastní nezávislosti ve prospěch Rakouska. Zájmy rakouských Habsburků v severní Itálii dostávaly Benátky do územní izolace již na začátku 17. století. V době války o španělské dědictví, která Španělsko odsoudila do pozice druhořadé velmoci, to bylo právě Rakousko, které se snažilo převzít roli hegemona v Itálii. Dominantní postavení Rakouska na Apeninském poloostrově pak definitivně stvrdil Cášský mír v roce 1748. Rakouský dům se stal osudem i pro Benátky. O jejich nezávislost je definitivně připravil konflikt, který na konci 18. století otřásal celou Evropou. Dočasný smír mezi Rakouskem a Napoleonem měl pro Benátky ničivé důsledky – jejich území bylo v r. 1797 postoupeno Rakousku, které ho ovládlo na příštích sedmdesát let.