La quattro stagioni

Ke každému koncertu ze Čtvera ročních období je připojen „vysvětlující sonet“ od neznámého autora. Není jasné, jestli byla hudba složena podle sonetů, nebo zda tomu bylo naopak. Je dokonce možné, že autorem básní byl sám skladatel – tomu by mohlo nasvědčovat to, že básně nemají příliš vytříbený literární styl a že jsou napsány v benátském dialektu. Přímo v notách originálu jsou odkazy na příslušné pasáže sonetů. Náš průvodce přináší nejprve sonety s příslušnými odkazy a poté ke každému z koncertů ještě doplňující výklad.

Koncert E dur (op. 8 č. 1) RV 269 La primavera (Jaro)



Přišlo jaro a slavně

jej ptáci zdraví radostným zpěvem,

zatímco potůčky čeřené Zefyrovým dechem

plynou se sladkým zurčením.

 

Obloha se zatáhne černými mračny,

hromy a blesky zvěstují příchod jara.

Když však utichnou, ptáčkové

se znovu ozvou svým zvučným zpěvem.

 

A na utěšené rozkvetlé louce

za příjemného ševelení stromů a keřů

usíná pastýř s věrným psem po boku.

 

Za slavnostního zvuku pastýřských dud

tančí nymfy a pastýř milostný tanec

a ve tváři se jim zračí nádhera jara.

 

První věta: Allegro

Příchod jara představuje ritornel, kterým věta začíná a jehož druhá polovina ve větě zazní celkem pětkrát. V jednotlivých epizodách pak uslyšíme zpěv ptáků, zurčící potůček, hřmění a blesky . Zajímavé je  srovnání celkem mírné jarní bouře s prudkou bouří letní ve třetí větě následujícího koncertu.

Druhá věta: Largo e pianissimo sempre

Spícího pastýře znázorňuje široká melodie sólových houslí, zároveň zaznívá v prvních a druhých houslích šum stromů. Rytmicky výrazná viola napodobuje štěkajícího psa.

Třetí věta: Danza pastorale. Allegro

Dudácký charakter ritornelu je dosažen kvintovou prodlevou v basech.

Koncert g moll (op. 8 č. 2) RV 315 L’estate (Léto)



V tíživém čase žhnoucího slunce

malátní člověk, malátní stádo, borovice

je rozpálena,

ozve se kukaččin hlas a krátce po něm

zazpívá hrdlička a stehlík.

 

Sladce dýše Zefyr, však náhle

a soupeřivě se přižene vítr severní

a pastýř zapláče, v obavách

před krutou bouří a svým osudem.

 

Jeho znavené údy si neodpočinou

od strachu z blesku a divého hromobití

a v zuřivém reji ho obklopují mouchy a komáři.

 

Běda, jeho obavy se vskutku naplní,

zahřmí, blesky rozčísnou nebe a kroupy

ulámou pyšné hlavy zralému obilí.

 

První věta: Allegro non molto – Allegro

Pozoruhodná je nebývalá motivická i tóninová sevřenost celého koncertu (všechny věty jsou v g moll). Na místě úvodního ritornelu je pomalý a pauzami stále přerušovaný obraz letního vedra. Ten se pak ještě dvakrát ve zkrácené podobě navrací, aby oddělil sólové epizody, napodobující zpěv ptáků a pláč pastýře.

Druhá věta: Adagio – Presto

Vivaldi zde používá podobnou metodu jako v druhé větě předchozího koncertu – všechny motivy z příslušné strofy sonetu zhudebňuje současně. Stále přerušovaná melodie sólových houslí představuje pastýře, kterého obklopuje rej much (doprovodné housle) a kterému nedopřává klidu ani strach z bouře, pravidelně se navracející.

Třetí věta: Presto

Bouře, hromy a blesky jsou jedinou náplní této věty. Pravidelně se zde střídá tutti s virtuozními vstupy sólového nástroje.

Koncert F dur (op. 8 č. 3) RV 293 L’autunno (Podzim)



Vesničané svými tanci a zpěvy

oslavují bohatou úrodu

a rozpáleni Bakchovým nápojem,

mnozí končí své veselí dřímotou.

 

Svěží povětří je líbezné

a tento čas stále více mnohé vábí

k sladkému odpočinku,

kdy opustí tanec a zpěv.

 

Za rozbřesku dne vyrazí lovci na lov

s rohy, puškami a v doprovodu psů.

Divoká zvěř prchá a oni sledují její stopu.

Vyčerpána a vystrašena velikým hlomozem

pušek a psů, zraněna,

pokouší se chabě o útěk, však klesá a přemožena

umírá.

 

První věta: Allegro

Ritornel, tedy tance a zpěvy vesničanů, se střídá se sólovými epizodami houslí. První sólo je motivicky totožné s ritornelem, druhé však již představuje motajícího se opilce, kterému sekundují jeho kumpáni. Další sólo zpodobňuje opět opilce, který nakonec usíná.

Druhá věta: Adagio

Význam druhé věty v odpovídající strofě sonetu není na první pohled jasně patrný, ozřejmuje ho však poznámka v notách – „Spící opilci“. Jedná se tedy hudební obraz spánku, jaký nalezneme u Vivaldiho ve více skladbách, třeba ve flétnovém koncertu La notte.

Třetí věta: Allegro

Lov nalezneme ve Vivaldiho koncertech také vícekrát. Sólové housle představují zpočátku rohy lovců, později však utíkající kořist, zatímco v orchestru slyšíme výstřely z pušek a štěkot psů. V další sólové epizodě zvěř utíká pronásledována výstřely z pušek. Vrcholným momentem je pak náhlé zastavení pohybu na akordu f moll – smrt kořisti.

Koncert f moll (op. 8 č. 4) RV 297 L’inverno (Zima)



Mrznout a třást se uprostřed ledového sněhu,

za strašného dechu mrazivého větru,

běžet a ustavičně podupávat nohama,

se zuby drkotajícími neustálým chladem,

trávit klidné a spokojené dny u krbu,

zatímco venku se déšť lije proudem,

jít po ledu a pomalými kroky

kráčet opatrně, v obavě před pádem,

 

jít pak rychle, uklouznout a upadnout na zem,

znovu vejít na led a rozeběhnout se,

než led praskne a doširoka se rozevře trhlina,

 

slyšet, jak zpoza železných bran

jihovýchodní, pak severní vítr s ostatními

vtrhnou zápolíce

– to vše je zima, avšak přece přináší radost.

 

První věta: Allegro non molto

Zima je pro člověka nejméně příznivým obdobím, proto i velmi temná tónina f moll a úvodní ritornel plný disonancí. Tím kontrastněji účinkuje vřelost druhé věty.

Druhá věta: Largo

Krásná melodie sólových houslí je doprovázena pizzicaty v obou doprovodných houslových partech, které představují déšť za okny teplého domova.

Třetí věta: Allegro

Věta začíná jakýmsi preludiem sólových houslí nad drženým tónem v base, které představuje nejistou chůzi na kluzkém ledě. Nejistota je i dále naznačena podobným způsobem, tedy neustálým kroužením houslí nad basovou prodlevou. 

Koncert a moll (op. 3 č. 6) RV 356

Ze čtyř koncertů pro sólové housle ze sbírky L’estro armonico  je dnes snad tím nejznámějším. Má tři věty v pravidelném tempovém půdorysu (rychle – pomalu – rychle), Allegro – Largo – Presto. V obou krajních větách jasně rozpoznáme pravidelné střídání ritornelu se sólovými epizodami houslí, střední věta je pak jakýmsi intermezzem, „recitativem“ sólového nástroje, jenž je nezvykle doprovázen pouze třemi houslemi a violou.

Koncert a moll (op. 3 č. 8) RV 522

Tento koncert je jako jediný ze skladeb na naší nahrávce koncertem pro dvoje sólové housle a orchestr. Jeho struktura je však srovnatelná s koncertem sólovým. J. S. Bach upravil Koncert a moll pro varhany. Má tři věty: Allegro – Larghetto e spiritoso – Allegro. Pozoruhodná je zejména věta druhá. Melodie obou sólových houslí se odvíjí nad ostinátním (neustále se opakujícím) motivem v doprovodu. Tímto motivem věta přímo začíná, později je mírně pozměněn.

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 701

Fax: (+420) 284 820 127

Email: michaela@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.