Dominantní postavení USA v současné mezinárodní politice, ekonomice i kultuře může vyvolávat otázku, jaké jsou jeho příčiny a kdy byly položeny jeho základy. S určitým zjednodušením lze odpovědět, že se tak stalo právě v době, kdy v USA žil skladatel Bohuslav Martinů, tedy za druhé světové války a v období těsně poválečném.
Cesta z krize a boj s izolacionismem
USA byly zasaženy hospodářskou krizí v první polovině 30. let. Její nejhorší důsledky odstraňovala či zmírňovala soustava opatření uvedená v život prezidentem F. D. Rooseveltem a známá pod názvem New Deal (nový úděl). Ani v letech předcházejících druhé světové válce se ale americké hospodářství z krize úplně nezotavilo. Paradoxně však v tomto směru napomohl vývoj politické a vojenské situace, když po vypuknutí války v Evropě byla americká vláda donucena zvyšovat vojenské výdaje. Na druhé straně se ale v této souvislosti v americké veřejnosti rozproudila diskuse o potřebě mezinárodní angažovanosti země. Přitom se projevil izolacionismus, který provázel americké dějiny vlastně od vzniku USA a který zvítězil po první světové válce. Jeho zastánci se soustředili v organizaci America first (Amerika především) a tvrdili, že vývoj v Evropě – především posilování Německa – zájmům USA neškodí a že by jim naopak uškodilo, pokud by se USA nechaly do evropských záležitostí zatáhnout. Poté, co ve volbách v roce 1940 zvítězil dosavadní prezident Roosevelt, byly pozice izolacionistů oslabeny. Prezident se zasazoval o další pomoc Británii, což se odrazilo zejména ve známém zákoně o půjčce a pronájmu.
Franklin Delano Roosevelt
V průběhu roku 1941 se americká pomoc Británii a posléze i Sovětskému svazu stávala stále silnější. Důsledkem bylo rostoucí napětí ve vztazích s Německem. Množily se střety na moři a USA opouštěly svůj neutrální postoj. K jejich plnému zapojení do války ale došlo vlivem soupeření s Japonskem o postavení ve východní Asii a v Tichomoří a po zákeřném japonském útoku na americkou základnu Pearl Harbor v prosinci 1941. Všechny názorové rozdíly v americké společnosti se ihned setřely a USA se ocitly ve válce, která mimo jiné přinesla změnu jejich role v mezinárodní politice. V prvních měsících války ovšem utrpěla americká armáda řadu porážek. Situace se začínala pozvolna měnit od poloviny roku 1942, kdy USA přejímaly v bojových akcích iniciativu. V následujícím roce byla provedena invaze na Sicílii a vzápětí na Apeninský poloostrov, čímž USA přímo zasáhly i do vývoje války v Evropě. V roce 1944 proběhla známá vyloďovací operace v Normandii, která otevřela západní frontu.
Potřeby války si vyžadovaly růst výroby, přechod průmyslu na válečnou produkci a silnou centralizaci. Výroba byla financována především ze státních zdrojů, což následně prohlubovalo státní zadluženost. Zvyšující se životní úroveň obyvatelstva a současný nedostatek spotřebního zboží vyvolávaly nebezpečí nárůstu cen a inflace, kterému vláda čelila cenovou regulací. Válka měla pro americkou společnost závažné sociální důsledky. Posílila postavení žen a černošského obyvatelstva. Obě dosud (z různých důvodů) diskriminované skupiny začaly být více zaměstnané a uplatňovaly se též v armádě. Je pochopitelné, že za takových okolností se objevily požadavky na rozsáhlejší zrovnoprávnění černochů, na což ale stále ještě nebyla značná část společnosti připravena, a proto během války v USA vypukla řada rasových konfliktů. Na samém konci války zemřel prezident Roosevelt a jeho nástupcem se stal Harry Truman, který dříve, než se stal viceprezidentem, nebyl příliš známou osobností. Funkce se ujímal s plánem praktického naplňování zásad nového údělu – státních zásahů do sociální oblasti a větší angažovanosti státu při dodržování lidských práv.
Poválečný vzestup
Navzdory existenci faktorů ohrožujících americkou poválečnou ekonomiku nastal po válce v USA ekonomický rozvoj. Pramenil ze tří hlavních příčin. Mezinárodní vývoj nutil USA udržovat efektivní a bojeschopnou armádu, což si vyžadovalo investice do vojenského průmyslu. Na tom profitovala řada nových odvětví. USA dále využily oslabení všech svých nejvážnějších konkurentů poškozených válkou. Opominout nelze ani velkou poptávku po spotřebním zboží, jež po určitých válečných omezeních po válce vypukla s plnou silou. Závratný hospodářský vzestup s sebou nesl růst životní úrovně. Vláda podporovala stavby rodinných domků a vznikaly rozsáhlé předměstské aglomerace obývané kulturně homogenní střední třídou. S tím souvisel i rozvoj automobilismu. Celý tento proces doprovázely i změny v chování a hodnotových preferencích společnosti. Na jedné straně přechod od spořivosti ke spotřebě, ale na druhé straně zesílený důraz na tradiční rodinné hodnoty, obecný příklon k náboženství. Americká společnost ve svém celku podléhala optimismu a přesvědčení, že byl nalezen recept na ekonomický růst, na spokojený život bez hospodářských krizí. Na nebezpečí skrytá v tomto způsobu života upozorňovala americká kultura ztělesňovaná jmény dramatiků Arthura Millera, Tennesseeho Williamse, spisovatelů Johna Updika, Normana Mailera, Williama Styrona nebo i malíře Jacksona Pollocka. Specifickým projevem protestu byla tzv. beatnická kultura. USA vyšly z druhé světové války posíleny a staly se nespornou politickou, hospodářskou i kulturní velmocí, jejíž vliv přesahoval hranice severoamerického kontinentu. Nikoho nenechávaly chladným. Pro někoho znamenaly následováníhodný příklad a pro jiné zase nepřítele představujícího nejhorší úpadek lidské civilizace.