Georges Bizet
16. března 1840 byl pokřtěn syn učitele zpěvu a vlásenkáře Adolpha Bizeta (druhé povolání otcovo je ve většině životopisů zamlčeno, ale kdoví, která profese jej vlastně živila) a jeho manželky Aimée, která byla pianistkou. A byl tu ještě strýček Francois Delsarte, uznávaný učitel zpěvu. Hudební talent, jak se zdá, se v rodině očekával. V trojici vznešených jmen Alexandre César Léopold, pod kterými byl chlapec zapsán v matrice narozených, vidí ně-kteří životopisci napodobení několikanásobného křestního jména Mozartova. Chlapec se narodil 25. října 1838, ale jméno Georges, pod kterým se proslavil, dostal až při křtu, kdy mu bylo už sedmnáct měsíců. Sedm let strávil na pařížské konzervatoři, kde byl žákem Jacquese-Fromenthala Halévyho, autora jedné z nejslavnějších oper 19. století, „velké opery“ Židovka, a řady děl typu „opéra comique“ Také studoval jednoho z nejslavnějších francouzských operních autorů vůbec, Charlese Gounoda, mimo jiné autora oper Romeo a Julie a Faust a Markétka.
V souvislosti se jménem Georgese Bizeta si můžeme položit otázku: je to štěstí, nebo prokletí, když se autor proslaví jedním jediným dílem tak, že všechno ostatní, co vytvořil, zůstane vlastně nepoznáno? Dokonce se můžeme ptát ještě záludněji: je možné oznčit za génia toho, kdo se nejvíce proslavil skladbou, kterou nenapsal? Říká se, že vášnivá Carmen zabila svého vlastního stvořitele. Jak to s ní tedy bylo?
V prosinci roku 1852 se stal Ludvík Napoleon jako Napoleon III. francouzským císařem „z boží milosti a vůle národa“. Úleva, s níž obnovení monarchie v revolucí zmítané Francii přijaly vlády v Petrohradě, Berlíně a ve Vídni, byla sice obrovská, avšak to nic neměnilo na věci, že evropští panovníci odmítli Napoleona III. uznat za sobě rovného. Všechny Napoleonovy pokusy nalézt si na jejich dvorech nevěstu tak končily neúspěšně.