Vídeň konce 19. století – laboratoř myšlenek a idejí

Ve světových dějinách najdeme jen několik málo příkladů, které bychom mohli porovnávat s hlavním městem habsburské monarchie na přelomu 19. a 20. století. V polovině 19. století, po potlačení revolucí let 1848 – 1849, byla Vídeň, jakožto hlavní město státu náležejícího mezi evropské velmoci prvního řádu, bezpochyby nejvýznamnější středoevropskou metropolí. Je jistým paradoxem dějin, že o několik desetiletí později, kdy mezinárodní váha Rakouska-Uherska viditelně poklesla, především kulturní význam města naopak zřetelně stoupal. V letech před první světovou válkou se Vídeň stala místem, kde se v pozoruhodné a ojedinělé kombinaci setkával starý svět, jemuž zbývalo již jen několik posledních let života, se sílícími signály ohlašujícími příchod světa nového, v pozitivním i negativním smyslu tolik odlišného.

Hospodářské změny a hospodářská krize

Vídeň ale ve druhé polovině 19. století prodělávala i „běžné“ změny související s obecnými procesy modernizace, industrializace a urbanizace. Nejenom vnější tvář Vídně mimořádně výrazně ovlivnilo rozhodnutí o odstranění městských hradeb a následné budování světoznámé monumentální Ringstraße s její specifickou architekturou. V 50. letech nastal impozantní hospodářský rozvoj zahrnující jak dalekosáhlé strukturální změny (vzestup strojírenského a chemického průmyslu), tak i dosažení nebývalého tempa růstu výroby. Na přelomu 60. a 70. let se vzedmula vlna zakládání nových bankovních ústavů. Na ziscích (více ovšem z burzovních spekulací než z výroby) se chtělo podílet stále více lidí, přičemž očekávání zisků se vzdalovalo od reálných hospodářských možností. Výsledkem byl krach na burze v roce 1873 a následná těžká hospodářská krize, která zasáhla všechna průmyslová odvětví. Velký hospodářský rozmach předcházející krizi se týkal i stavebnictví a dopravy. Vídeň se stala železničním uzlem spojeným se všemi významnými centry Předlitavska.

Politické důsledky krize, osobnost starosty Karla Luegera

Roku 1897 se vídeňským starostou stal dr. Karl Lueger. Nová hlava císařské metropole, jejíž volbu císař několikrát odmítl potvrdit, nejenom poznamenala svojí politikou následující období v dějinách města (do roku 1910). Lze ho také pokládat za jednu z nejpozoruhodnějších osobností v celém tehdejším Rakousku z hlediska politické teorie i politické praxe.

Karl Lueger

Luegerův nástup znamenal vítězství nového politického stylu charakterizovaného účinnou a promyšlenou propagandou zaměřenou na nižší střední vrstvy, které v důsledku volebních reforem mohly více vstupovat do politického života. Lueger v tomto směru může sloužit jako předzvěst populistických demagogů nadcházejícího století a není náhodou, že za jeden ze svých politických vzorů jej pokládal i Adolf Hitler. Obdiv, jaký k Luegerovi choval pozdější diktátor, souvisí se vztahem vídeňského starosty k Židům a celkově k neněmeckým menšinám žijícím ve Vídni. Lueger dovedně hrál na antisemitskou strunu a na obavy vídeňských nižších středních vrstev před přistěhovalectvím. Do dějin vešel proslulý Luegerův výrok: „Kdo je Žid, rozhoduji já“. Na přelomu století byly skupiny, z nichž se rekrutovali Luegerovi stoupenci, konfrontovány se dvěma pro ně tíživými problémy. Jedním okruhem byly velké sociální těžkosti – zdražování potravin či nepředstavitelná bytová nouze. Z tohoto základu pramenila silná xenofobie, která se obracela proti těm minoritám, jejichž existence byla pociťována nejnázorněji. V první řadě se jednalo o Židy a Čechy. Židé měli ve Vídni vynikající postavení v mnoha oborech. Vedle špičkových vědců byla snad ale ještě důležitější židovská střední třída, která představovala fórum pro diskusi a šíření nových idejí a tvořila čtenářskou obec velkých liberálních novin i menších intelektuálně zaměřených časopisů. Zatímco tedy v otázkách kultury a umění vládla ve Vídni celkem liberální atmosféra, postupně výrazně sílil antisemitismus motivovaný hospodářsky. Podněcoval jej i příliv chudých Židů především z Haliče, kteří navíc vídeňské obyvatelstvo provokovali svým vzhledem a odlišnými kulturními zvyky. Českou menšinu tvořili zejména dělníci a služebný personál v domácnostech. Představovali levnější pracovní sílu se solidní kvalifikací a pracovními schopnostmi, která na pracovním trhu znamenala nebezpečnou konkurenci. Navíc postupně nabývali většího sebevědomí a ve Vídni zakládali i vlastní banky, noviny, spolky a počínalo se rozvíjet i české školství.

Záblesky nových myšlenek

Kromě světoznámých umělců ve Vídni vyrůstali a působili vědci různých zaměření, kteří podstatně poznamenali další vývoj svých oborů. Jména filozofů Wittgensteina, Schlicka, Macha, ekonomů Mengea, Pribrama, von Wiesera, Schumpetera, právního teoretika Kelsena a samozřejmě psychiatra Freuda jsou ještě dnes mnohdy známá nejenom jejich odborným následovníkům, ale i širší veřejnosti. Ti všichni jsou přitom alespoň částí svého života spojeni s Vídní tohoto období.

Vídeň před 1. světovou válkou můžeme tedy vnímat z více hledisek. Jako hospodářsky rychle se rozvíjející metropoli s novými průmyslovými odvětvími, jako město starosty Luegera, a konečně jako poslední vzepjetí společnosti vyznávající tradiční společenské hodnoty a normy, dříve než v zákopech světové války začne jejich postupný zánik.

Kontakt

Muzikus s.r.o.

Novákových 6

180 00  Praha 8

Phone: (+420) 266 311 701

Fax: (+420) 284 820 127

Email: michaela@muzikus.cz

www.casopisharmonie.cz

Podmínky užití

Veškeré texty zveřejněné na těchto webových stránkách jsou majetkem uvedených autorů, jejich veřejné užití je vyhrazeno nakladatelství Muzikus s.r.o. Texty mohou být citovány v rozsahu nejvýše 500 znaků pod podmínkou uvedení přímého funkčního odkazu na zdrojovou stránku. Neoprávněné užití nad uvedený rozsah bude považován za zásah do autorských práv dle autorského zákona ČR v platném znění.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.