Z dnešního pohledu je bezesporu nejvýznamnějším Weberovým dílem jeho opera Čarostřelec. Jako autor Čarostřelce figuruje Weber v knihách o hudbě coby tvůrce německé romantické či národní opery, Čarostřelec je také zdaleka nejvíce uváděnou Weberovou operou, vlastně jedinou z jeho deseti oper, která patří ke stálému opernímu repertoáru. Znamená to snad, že se v případě Carla Marii von Webera jedná o „skladatele jednoho díla“, že jeho význam spočívá právě pouze v této geniální skladbě?
Mnohostranná osobnost
Ve skutečnosti byl Weber osobností značně univerzální. Jako divadelní kapelník v řadě angažmá se věnoval nejen hudební stránce operního provozu, ale také časově náročným organizačním záležitostem. Snad v každém z divadel, ve kterých působil, zaváděl převratné novinky, jako nové rozsazení orchestru či řízení představení taktovkou a nikoli od klavíru, jak bylo dosud v opeře obvyklé. Jeho cílem bylo učinit z dirigenta skutečnou duši celého představení.
Byl klavírním virtuózem a tato část jeho osobnosti zcela odpovídala dobovému kultu virtuozity. Plánoval a podnikal dlouhé koncertní cesty po Německu, pro sebe zkomponoval své koncertantní klavírní skladby a pro svá soukromá či salónní vystoupení zřejmě i řadu klavírních sonát a drobnějších skladeb. Byl také umělcem reflektujícím sebe sama i umělecké otázky své doby prostřednictvím psaného slova. Uvědomoval si působnost a moc vzmáhajícího se tisku, pravidelně psal nejen recenze a referáty o koncertech, ale pokoušel se i pozvednout vkus a informovanost publika svými „Dramatickými a hudebními poznámkami“, představujícími opery, které hodlal uvést. Měl řadu ambiciózních literárních projektů, od životopisu svého učitele abbé Voglera přes studii o estetice až po průvodce po Německu pro cestující koncertní umělce.
Skladatel
A jakým byl Weber skladatelem? Zdá se, že zpočátku vycházel především z díla svého slavného příbuzného Wolfganga Amadea Mozarta. Je poměrně obtížné vyhodnotit skladatelovo rané dílo, množství skladeb z jeho mládí se vůbec nedochovalo, je však jisté, že Mozartova hudba na Webera trvale působila, neboť divadelní společnost jeho otce měla řadu Mozartových děl na repertoáru.
Významný přelom ve Weberově kompozičním vývoji znamenal jeho pobyt ve Vídni v letech 1803 – 04. Právě zde poznal mladý skladatel hudbu Beethovenovu i komické opery francouzských skladatelů Cherubiniho, Méhula a dalších, rozhodující však byl vliv poněkud excentrického hudebního skladatele a teoretika Georga Josepha Voglera, který Weberovi učaroval a stal se jeho učitelem.
Posledním zlomem ve skladatelově kariéře byl úspěch jeho Čarostřelce, spíše než o změnu v jeho kompozičním stylu se však jednalo o změnu životní. Poté, co Čarostřelce velice úspěšně uvedla řada scén v Německu, se Weber stal národní celebritou. Příliš štěstí ani peněz mu to však nepřineslo. Čekalo ho zklamání z nevalného úspěchu Euryanty a brzy měla naplno propuknout i jeho choroba.
Romantik
Weber bývá společně s Franzem Schubertem řazen k první generaci romantických skladatelů. Co je na Weberově hudbě romantického? Pro další generace a také pro nás Weber platí především za operního skladatele, proto položme tuto otázku jeho opernímu dílu.
Romantické jsou především náměty jeho oper, v každé ze svých třech posledních slavných děl objevuje Weber vlastní romantické téma – přírodu, temné síly a lidové prostředí v Čarostřelci, středověkou rytířskou legendu v Euryantě, pohádkovou říši elfů a svět dalekého orientu v Oberonu. Námětům odpovídá i hudba, ve které skladatel uplatňuje lokální kolorit, často pomocí překvapivého a nového zacházení s orchestrem, zejména s nástrojovou barvou. Jednotlivé postavy či situace začíná Weber charakterizovat pomocí takzvaných příznačných motivů, a otvírá tím cestu Hectoru Berliozovi a Richardu Wagnerovi. Wagner se také k Weberovi přihlásil jako ke svému vzoru a předchůdci.
Jinak se však vedlo ostatním oblastem Weberova poměrně rozsáhlého díla. Jeho písně zůstávají zastíněny bohatým písňovým odkazem jeho současníka Franze Schuberta. Také skladatelova instrumentální hudba – kromě několika jednotlivostí – během devatenáctého století v podstatě zapadla. Weberova skladebná technika se odlišovala od beethovenského stylu, který byl závazným východiskem pro skladatele devatenáctého století, skladatelův odkaz se tak dočkal zastání až ve století dvacátém. Dodnes však zůstává Weber jak na koncertních pódiích, tak v muzikologickém bádání poněkud ve stínu svých slavných současníků.