Málokdy se stane, že skladatel a dílo splynou v tak dokonalou a nedílnou jednotu, jako je tomu v případě Fryderyka Chopina. Ze všech meteorů, které se mihly na romantickém nebi, opsal ten Chopinův dráhu téměř ideální se všemi atributy příslušejícími osobnosti své doby. Zázračné dítě, emigrant toužící po vzdálené vlasti, lev salónů a nepochopený introvert, veliký tvůrčí duch v těle ochromeném nemocí, to vše činí z Chopina inkarnaci romantického umělce. Do legendy také dobře zapadá osudová láska ke skandální ženě a předčasná smrt.
Ale kdo vlastně byl Fryderyk Chopin? Jsou v právu Poláci, když si na něj dělají nárok jako na polského národního skladatele, anebo Francouzi, odvolávající se na jeho napůl francouzský původ? Ptejme se tedy jeho přátel a žáků, hudebníků a obdivovatelů, nahlédněme do obsáhlé korespondence. Snad se nám podaří proniknout slupkou učebnicových epitet, za kterými jako vždy stojí živý člověk.
Celý život se Chopin odvolával na Mozartův vzor. Jejich životní osudy jsou si podobné nejen zvnějšku. Mají i hlubší paralely: stejně jako Mozart, ani Chopin nikdy nezapochyboval o svém géniovi, šel vlastní cestou. Chopin byl výjimečný, byl novátorem v určitém smyslu slova, byl jistě i nenahraditelný, ale nebyl sám. Patřil spolu s Robertem Schumannem a Felixem Mendelssohnem-Bartholdym ke generaci narozené kolem roku 1810. Byla to doba, kdy na jedné straně vrcholila hudba předcházející epochy dílem Beethovenovým (zemřel r. 1827). Na straně druhé již byly prošlapány cesty novému hudebnímu stylu – romantismu, kterému dala směr předchozí generace v čele s Weberem a Schubertem.
Romantismus, vlastenectví
Změny ve společenské a politické sféře samozřejmě působily na duchovní klima epochy a tento nový duch se manifestoval ve všech druzích umění. Nové náměty v malířství a literatuře byly nalezeny v exotice dalekých krajů a dávných časů, libovaly si v bizarních přírodních scenériích a tajemnu. Romantický hrdina zápasí s ranami osudu a poddává se vášni, která nezřídka končí jeho záhubou. Doba stranila velkým citům překračujícím hranice společenských konvencí. Romantické hnutí zasáhlo postupně Německo, Francii a poté i ostatní národy, které si v této době začínaly hledat své místo na slunci.
Chopin nepostrádal vlastenecké cítění. Považoval se za Poláka, i když od jeho dětství mluvili doma oběma jazyky, polsky i francouzsky. Hladce vklouzl do společenského života Paříže, jeho dokonalé vystupování z něj brzy učinilo člena pařížské elity. Tato každodenní hra na uznávaného umělce jej však někdy k smrti unavovala. A přece dál skrýval před okolím své zdravotní obtíže a skutečné pocity svěřoval pouze nejbližším.
Osudový vztah
V období vrcholící popularity a zároveň hlubokého osobního zklamání se Chopinova životní dráha protla se stejně oslnivou dráhou nejslavnější ženy Paříže. Od tohoto okamžiku se jména obou budou vyslovovat jedním dechem. Chopin, který vždy obdivoval svůj vysněný a nedotknutelný ideál z povzdálí, najednou spojil svůj život se zralou ženou, o jejíž mileneckých aférách si povídala celá Paříž. Byla to však žena, která si svou prací postupně získala respekt, žena, která se snažila být zodpovědnou matkou svým dvěma dětem a která dokázala trpělivě vystát všechny výkyvy Chopinových nálad.
Vztah, který po úvodním milostném vzplanutí získal podobu důvěrného a inspirativního přátelství, skončil po devíti letech a ani jeden z aktérů nenašel sílu překonat nedorozumění. Když v roce 1849 Chopin umíral, George Sandová u jeho lůžka chyběla.
Pokusme se nyní stručně zhodnotit, v čem spočívá Chopinův význam. Jeho pravým světem byl klavír, jehož nekonečné možnosti hledal a nalézal celý život. Díky tomu, že nepatřil k žádné tehdejší interpretační škole, nebyl ve svém objevování ničím omezen. Svým způsobem hry, který předával žákům, posunul hranice klavírní techniky o notný kus dál. V jeho notách se objevily dosud nevídané rytmické vzorce a harmonie. Našli bychom jistě mnoho příkladů, které by obhájily Chopinovo místo v hudební historii. Nás však zajímá hlavně hudba, která si žije vlastním životem, ačkoliv od smrti jejího autora uplynulo už sto padesát let.