Bohuslav Martinů
Rodina Bohuslava Martinů pocházela z chudých poměrů. Jejich domovem byla Českomoravská vysočina, přesněji řečeno hradbami obehnané královské město Polička, které nese svou tradici již od 15. století. Otec Ferdinand Martinů byl povoláním švec. V roce 1878 si vzal za ženu Karolínu roz. Klimešovou, dceru poličského truhláře. Z otcovy ani z matčiny strany se v příbuzenstvu nevyskytovali žádní umělci. „Byli to prostí lidé, kteří vydělávali dosti těžce na svůj život,“ napsal později do svých deníků Bohuslav Martinů. V roce 1880 se jim narodil syn František a o dva roky později dcera Marie. V létě roku 1889 nastala v rodině veliká změna. Otec totiž získal (možná díky svému členství v dobrovolném spolku hasičů) zcela neobyčejné zaměstnání: stal se pověžným děkanského kostela sv. Jakuba v Poličce. Co bylo jeho pracovní náplní? Musel ve dne i v noci držet hlídku proti požárům ve městě a okolí, natahovat věžní hodiny a zvonit klekání. A tak se stalo, že se celá rodina přestěhovala do jedné malé místnosti ve věži kostela, aby mohl otec řádně vykonávat svou práci.
Symfonie č. 1
První symfonie byla jedním z děl, která otevřela Bohuslavu Martinů cestu k posluchačům na americkém kontinentě. Premiéra se konala v listopadu 1942 v provedení Bostonského symfonického orchestru a za řízení Sergeje Kusevického, pro jehož nadaci Martinů symfonii napsal.
Bohuslav Martinů. Jméno, které se spolu s Leošem Janáčkem objevuje na vrcholu žebříčku českých skladatelů dvacátého století. Kam bychom ho mohli zařadit? Následoval svým dílem vývoj české hudby? Jaké měl zázemí? Proslavil se více u nás nebo ve světě? Na žádnou z těchto otázek není stručná odpověď. Bohuslav Martinů byl obyčejný kluk, který pocházel z Poličky, malého městečka na pomezí Čech a Moravy. Neměl intelektuální zázemí. Jeho rodiče byli chudí, prostí lidé, ale dokázali chlapcův talent podchytit a rozvinout.
Dominantní postavení USA v současné mezinárodní politice, ekonomice i kultuře může vyvolávat otázku, jaké jsou jeho příčiny a kdy byly položeny jeho základy. S určitým zjednodušením lze odpovědět, že se tak stalo právě v době, kdy v USA žil skladatel Bohuslav Martinů, tedy za druhé světové války a v období těsně poválečném.