V 19. století se dal svět do nebývalého pohybu. Nejen z hlediska změn na politické scéně, ale i z hlediska proměn hospodářských a v souvislosti s nimi i obrovských změn souvisejících s dopravou a cestováním, v neposlední řadě pak i na poli vědy. Celý svět se mnohem zmenšil, rychlost, nové objevy, možnosti jejich bezprostřední praktické aplikace a široké využití se staly vzrušujícím fenoménem doby.
Doprava a cestování
Pro 18. století (o starších dobách ani nemluvě) byly charakteristické mnohdy nerovné a nebezpečné cesty, na nichž na cestovatele, ať pěší či cestující v dostavnících, číhala celá řada nástrah a nebezpečí, takže ce’stování na nich představovalo nejednou opravdové dobrodružství. Pod tlakem nastupujících obchodních a průmyslových změn docházelo posléze k budování kvalitnějších cest, v Británii, kde byly stávající cesty v obzvláště neutěšeném stavu, se budovaly mezi hlavními průmyslovými středisky nové silnice, na nichž se však vybíralo mýtné. Na postupném zvyšování kvality cestování po zemi i po vodě mělo lví zásluhu především využití parní energie. Dosavadní povozy tažené koňmi nebo plachetnice tak nemohly ani v nejmenším konkurovat mnohem výkonnějším parolodím či parním lokomotivám. Železnice se tak staly nejvýznamnější dopravní tepnou, zejména z hlediska hromadné přepravy surovin.
První parní lokomotiva George Stephensona
Jako první se začaly železnice budovat v hospodářsky rozvinuté Británii. Konstruktér lokomotivy George Stephenson byl oslavován jako národní hrdina, poté co byl roku 1825 jeho vlakem přepraven náklad po trati dlouhé šestnáct kilometrů. Daleko větší podnět k oslavám však zavdalo otevření 64 kilometry dlouhé železniční trati mezi Liverpoolem a Manchestrem v září 1830, po níž se souprava pohybovala tehdy neuvěřitelnou rychlostí 48 km/hod.
Vliv železnice se mocně projevil zvláště v Severní Americe. Zdejší soukromé společnosti, vědomy si důležitosti této hospodářské investice, ale i s vidinou poměrně rychlých a zejména vysokých výdělků, budovaly kilometry železničních tratí a významným způsobem tak ovlivnily proces osidlování. Jestliže v roce 1840 zde bylo v provozu 4800 kilometrů železnice, tj. stejně jako v celé Evropě dohromady, o dvacet let později to bylo již zhruba desetkrát více.
Život zpříjemňující objevy
Nevinný záznam v deníku Michaela Faradaye z 29. srpna 1831, vážící se k jeho pokusům s výrobou elektřiny z magnetismu, představuje počátek zcela nové metody při výrobě, přenosu a využití elektrické energie. Význam a účinky tohoto objevu na sebe nedaly dlouho čekat. Faradayova vědecká práce na tomto poli totiž představovala základ pro vznik tří elektrických strojů – dynama, elektromotoru a transformátoru Faradayův princip výroby elektrické energie uplatnila v praxi řada fyziků, mezi nimi například i André Ampere, který předvedl, jak lze vyrábět elektrické přístroje, v nichž se tvořila elektrická energie. Praktické uplatnění elektřiny bylo dalekosáhlé. Již od sklonku padesátých let se elektřina užívala především v obloukovém světle používaném v majácích, další rozmach se pak váže k sedmdesátým a zejména osmdesátým létům, kdy je její další využití spojeno se jménem Thomase Alvy Edisona.
Měly-li pokusy a objevy týkající se elektrické energie od samého počátku veskrze pozitivní dopad na každodenní život člověka, platí to beze zbytku i o objevech a nových metodách užívaných v lékařství. V říjnu roku 1846 provedl vrchní chirurg všeobecné nemocnice v Bostonu John Collins Warren úspěšný chirurgický zákrok na pacientovi, kterého předtím uspal éterem místní zubař, doktor Morton. Avšak již o dva roky dříve použil jiný zubař, doktor Wells, jako uspávacího prostředku rajského plynu (oxid dusný). Jako k pacientovi šetrnějšímu a rovněž bezpečnějšímu mu bylo také na základě Wellsovy kampaně přiznáno v chirurgii prvenství. Člověk tak byl sice zbaven bolesti při chirurgických zákrocích, avšak nebezpečí, že se mu takovýto zákrok stane osudným vzhledem k žalostným hygienickým podmínkám, které vládly na všech operačních sálech té doby nepominulo.
Darwinova evoluční teorie
Darwinova kniha O původu druhů vydaná roku 1859 způsobila ve své době naprostý poprask. Na jedné straně obdiv a chvála vědců, na straně druhé zloba a zlořečení kněží, a to i přesto, že Darwin nebyl zcela prvním, kdo uváděl v pochybnost biblické stvoření světa. Nicméně církevní autorita byla natolik silná, že všichni tito badatelé, ať již to byl Georges Cuvier či francouzský biolog Jean Baptiste de Lamarc našli vždy nějaký způsob, jak formulovat své teorie a přitom proti sobě nepoštvat své odpůrce. Avšak i tak se jim zcela zásadním způsobem podařilo připravit „půdu“ pro své nástupce a otevřít tak plně cestu novým názorovým proudům v této oblasti.