Giovanni Pierluigi da Palestrina
Městečko Palestrina, které pod názvem Praeneste existovalo již ve starověku, se nachází na Sabinských vrších jihovýchodním směrem od Říma. Při válkách v polovině 16. století shořely místní archivy a nám se bohužel nezachovaly dokumenty, ze kterých by bylo možno vyčíst, kdy se přesně Giovanni Pierluigi narodil. Teprve díky objevení poznámky vepsané jeho mladším současníkem Francouzem Melchi-orem Majorem do sbírky motet, která je dnes uložena v knihovně papežské Sixtinské kaple, bylo určeno, že se narodil někdy mezi 3. únorem 1525 a 2. únorem 1526. V uvedené poznámce totiž stojí, že skladatel zemřel ve věku 68 let, datum jeho narození bylo tedy odvozeno od data úmrtí. Giovanniho rodiče Sante a Palma vlastnili v Palestrině dům, vinice a pole.
Missa Papae Marcelli
Missa Papae Marcelli je napsána pro šest hlasů – soprán, alt, dva tenory a dva basy. Mše je označována jako volná, tzn. že není napsána podle žádné konkrétní předlohy. Důležitou roli v její hudební stavbě hraje kvartový skok směrem vzhůru.
Kyrie
První Kyrie začíná melodií v 1. tenoru. Ostatní hlasy se se stejnou melodií postupně přidávají a dále ji samostatně rozvíjejí. Tomuto postupu se říká imitace. V části Christe (čas) se hlasy rozdělí do dvojic, které přinášejí melodii v terciových souzvucích. Kyrie přichází se sestupujícím motivem, který ostatní hlasy imitačně přejímají.
Temná noc. Palestrina je sám ve svém pokoji a usilovně přemýšlí. Kardinál Karel Boromejský si u něho objednal mši, na čemž by nebylo vůbec nic zvláštního. Kardinál si ovšem přeje, aby to byla skladba polyfonní a uchu lahodící, přesto musí být dobře rozumět textu. Tento problém se zdá být neřešitelný, a bezradný Palestrina usíná. Ve spánku se mu zjevují duchové devíti zemřelých skladatelů, kteří jej napomínají, aby nezapomněl na jejich dědictví. Dodávají mu ovšem také odvahy do psaní a slibují, že se díky této skladbě velmi proslaví. Palestrina začíná v polospánku s komponováním a do rána mši dokončí.
Stařec, který by se na konci 16. věku ohlédl za svým dlouhým životem, by zřejmě přitakal historikům považujícím toto století evropských dějin za zlomové. Na jeho počátku vyrůstal ještě ve společenství sdílejícím jedinou víru, žijícím však v tušení blížících se nutných změn. V kmetském údělu bral již jako samozřejmost několik vyhraněných vyznání.