Fryderyk Chopin
Otec Fryderyka Chopina Nicolas byl původem Francouz a pocházel z Lotrinska. Do Polska přišel v roce 1788, když mu bylo teprve 17 let, aby si zde našel druhý domov. Jeho prvním zaměstnáním byla úřednická práce v továrně na tabák, ale poté, co vypuklo v Polsku povstání, přihlásil se Nicolas (teď už polsky Mikuláš) do národní gardy, která chtěla bránit polskou nezávislost proti Rusům. Povstání bylo potlačeno a Mikuláš Chopin si našel civilní zaměstnání: jako mnoho jiných emigrantů dával hodiny francouzštiny ve šlechtických rodinách. Na statku hrabat Skarbků v Zelazowe Woli potkal svou budoucí ženu, Justynu Krzyzanowskou, chudou příbuznou jeho zaměstnavatelů. Možná je sblížila společná záliba v hudbě – slečna Justyna hrávala na klavír a Mikuláš se k ní občas přidal s flétnou nebo houslemi. Svatba se konala roku 1806 a rok nato přišla na svět první dcera Ludwika. 1. března 1810 se Chopinovým narodil syn, kterého pokřtili Frédéric-Francis.
Komponováním polonéz se Fryderyk zabýval od malička: první skladba, která vyšla tiskem roku 1817 je právě polonéza. Tento pomalý polský tanec se u Chopina postupně stává skladbou s velkými technickými nároky, která má slavnostní charakter.
Obě Chopinova díla této formy oblíbené již v baroku vznikla přibližně ve stejné době. Jejich očíslování, jak se nezřídka stává, však neodpovídá chronologii vzniku. Koncert č. 2 f moll s opusovým číslem 21 dokončil Chopin v roce 1830. Bezprostředně poté zkomponoval Koncert č. 1 e moll, který dokonce nese opusové číslo 11! Problém vznikl při vydání tiskem: jako první se ho totiž dočkal Koncert e moll (1833) a až po něm koncert starší (1836).
Málokdy se stane, že skladatel a dílo splynou v tak dokonalou a nedílnou jednotu, jako je tomu v případě Fryderyka Chopina. Ze všech meteorů, které se mihly na romantickém nebi, opsal ten Chopinův dráhu téměř ideální se všemi atributy příslušejícími osobnosti své doby. Zázračné dítě, emigrant toužící po vzdálené vlasti, lev salónů a nepochopený introvert, veliký tvůrčí duch v těle ochromeném nemocí, to vše činí z Chopina inkarnaci romantického umělce. Do legendy také dobře zapadá osudová láska ke skandální ženě a předčasná smrt.
Život FrancŁoise Frédérika Chopina byl podle vnějších měřítek naplněn úspěchy a obdivem. Hýčkané dítě, malý Mozart obdivovaný urozenými dámami, pravý syn Polska, pianistická senzace letošní pařížské sezóny... Na materiální podmínky si Chopin nikdy stěžovat nemohl. Měl zámožné příznivce, vyučoval bohaté slečny a jeho skladby šly dobře na odbyt. Přesto trpěl nevyléčitelnou nemocí své doby – melancholií.
Doba předbřeznová
V našem povědomí patří první polovina 19. století k neprávem opomíjenému období. Snad je to tím, že je ohraničena dvěma významnými událostmi, které vtiskly nesmazatelnou pečeť jinak vcelku zdánlivě poklidnému půlstoletí evropských dějin: napoleonskými válkami a revolucí roku 1848. Vývoj v tomto období si ale nezaslouží být redukován pouze na tyto dvě skutečnosti.
Osud Poláků, respektive jejich rozsáhlého státu na konci 18. století, nemá v dějinách (nejen) okolních států obdoby. Jeho rozdělení mezi tři sousední státy a praktické zmizení z mapy Evropy pramenilo v neposlední řadě z vnitřních poměrů v zemi, díky jimž se Polsko stalo téměř ideální figurkou na šachovnici mocenskopolitických zájmů jeho sousedů. Ti si rozdělili původní území polského státu značně nerovnoměrně. Celkem 62 procenta území se 45 procenty obyvatelstva připadla Rusku, hospodářsky nejpokročilejší oblasti zabralo Prusko (celkem 20 procent území s 23 procenty obyvatelstva). Nejhustěji zalidněné jižní území, avšak hospodářsky velmi zaostalé, bylo připojeno k Rakousku (tzn. 18 procent území a 32 procenta obyvatelstva).