Rozdrobená Itálie byla již od středověku vnímána jako cíl výbojů sousedních států a panovníků, kteří by si rádi zvětšili svoji moc a prestiž na úkor slabého, leč bohatého souseda se slavnou minulostí. Od konce 15. století se na italské půdě střetávaly dvě silné monarchie: Francie a nedávno sjednocené Španělsko. Krvavé války o ovládnutí Itálie, které začaly krátce po objevení Ameriky Španěly na samém sklonku 15. století, trvaly více než šedesát let a zapříčinily mimo jiné i nejrůznější politické a sociální změny v dosud poklidně se vyvíjejících italských městech a státečcích unášených kulturou renesance a humanismu. Jen ve Florencii byl za tu dobu dvakrát vyhnán vládnoucí rod Medicejských a zřízena republika. Snaha omezit rostoucí vliv nového španělského krále a římskoněmeckého císaře Karla V. Habsburského vedla ke sblížení papeže Klimenta VII., Florencie, Milána a Benátek s francouzským králem Františkem I. Spojenecká liga opřená o francouzská vojska však nedokázala čelit španělskému tlaku a roku 1527 Španělé dobyli a vyplenili hrdý Řím. Během dalších tří desetiletí si pak zajistili moc nad většinou italského území. Samostatnost si uhájilo vedle papežského státu pouze savojské vévodství a Benátky na severu země.
Hospodářský úpadek
Benátky, kdysi mocná a bohatá perla Středomoří, v této době procházely obdobím hospodářské a mocenské stagnace, kdy si nedokázaly udržet své dřívější postavení obchodního prostředníka mezi Evropou a Orientem. Zámořské objevy vedly k přesunu hlavních obchodních cest do Atlantiku a Středomoří tak ztratilo svůj dosavadní význam. Postavení Benátek zaujaly přístavy jako Antverpy, Lisabon či Sevilla. Benátská republika byla navíc stále více ohrožována rostoucí tureckou mocí ve Středomoří. Turecká expanze ovšem byla nebezpečná i dalším státům jižní Evropy, a tak nebylo divu, že se z popudu papeže Pia V. zrodila takzvaná Svatá liga, ke které se kromě Benátek přidaly i Španělsko a Florencie. Spojené křesťanské loďstvo dosáhlo roku 1571 slavného vítězství u Lepanta. Benátky ovšem z námořního triumfu nedokázaly nic podstatného vytěžit a o dva roky později dokonce uzavřely s Tureckem mír, na jehož základě ztratily Kypr spolu s dalšími koloniemi.
Benátská renesance
I přes citelný hospodářský a mocenský úpadek znamenalo 16. století pro Benátky dobu velkého kulturního rozkvětu. Naplno se zde rozvinula renesační a humanistická kultura mimořádné úrovně. Benátky si tak udržely přední pozici alespoň na poli evropské kultury a staly se vyhledávaným cílem návštěvníků z celé Evropy. Ve městě na laguně byly pořádány okázalé slavnosti, jejichž úkolem bylo šířit slávu Benátek a podpořit jejich prestiž. Kulturní rozkvět přístavního města dokládají mimo jiné i hojně zakládané tiskárny. V produkci knih Benátky dosáhly skutečně velkolepého množství. Počet zde vydaných výtisků převýšil knižní produkci všech zbývajících italských měst dohromady. Rozvoje benátského knihtisku využil ve svůj prospěch například Pietro Aretino, autor satirických pamfletů proti vysoce postaveným osobám, který se stal proslulým i za hranicemi Itálie. Svobodný benátský vzduch se stal útočištěm i pro další „nevhodné“ či pronásledované osobnosti. Jistou dobu zde žili například Giordano Bruno či Galileo Gallilei.
Vysoké úrovně dosáhlo v 16. století i benátské malířství. Nejvýznamnějším představitelem benátské školy se stal bezpochyby Tizian, který za svůj dlouhý, téměř stoletý život vtiskl evropskému malířství nesmazatelnou pečeť. Pod jeho vlivem tvořili například Veronese, Caravaggio, z okruhu benátské školy vyšel i El Greco.
Benátky druhé poloviny 16. století daly poprvé na italské půdě vzniknout i profesnímu divadlu. V Itálii se v té době těšili značné oblibě nejrůznější šprýmaři, kteří chodívali od města k městu a účastnili se maškarních karnevalů. A právě v Benátkách se tito lidé začali poprvé seskupovat v hereckých společnostech, jejichž rozmarný repertoár byl založen především na improvizaci. Neexistovaly role, pouze krátký scénář. Příznačným rysem karnevalového benátského divadla se staly masky, s jejichž pomocí se vytvořily ustálené typy postav.
V izolaci
Složité mezinárodní postavení zapříčiněné snahou Benátek udržet si jako jedno z mála italských území svoji nezávislost nutilo benátskou republiku budovat spletitou síť četných politických vazeb a kontaktů. Tam, kde nestačily zbraně, musela pomoci diplomacie, v níž Benátky dosáhly skutečného mistrovství a která se stala vzorem i pro další státy. Na počátku 17. století se benátská republika dočkala opět politických úspěchů, byť byly z posledních. Nejprve vyhrála svůj spor s prošpanělským papežem Pavlem V., který v roce 1605 uvalil na město interdikt. Následně Benátky dosáhly i toho, že Habsburkové přestali držet ochrannou ruku nad piráty, kteří se usadili na ostrovech dalmatského souostroví a poškozovali benátské obchodní zájmy. Přesto se Benátky, svírané územními plány španělských a rakouských Habsburků, dostávaly do stále větší izolace, kterou pak ještě více prohloubila nastupující třicetiletá válka.