Jean-Philippe Rameau
Jean-Philippe Rameau se narodil v Dijonu jako sedmé z jedenácti dětí a byl pokřtěn 25. září 1683. Hudební tradici v jeho rodině založil až otec Jean Rameau, který zastával funkci varhaníka v dijonské katedrále sv. Štěpána. Matka Claudine pocházela z nižší venkovské šlechty z Gémeaux poblíž Dijonu. V době, kdy zde přišel na svět malý Jean-Philippe, byl Dijon jako hlavní město Burgundska kvetoucím centrem intelektuálního i uměleckého života, literatury i hudby.
Premier livre de pièces de clavecin
Svoji první knihu cembalových skladeb vydal Jean-Philippe Rameau tiskem jako třiadvacetiletý v roce 1706. Je pro nás nejstarším dokladem jeho raného kompozičního stylu a zároveň obsahuje četné podobnosti se stylem pařížského varhaníka Louise Marchanda, který se v té době stal Rameauovi vzorem. Kniha má podobu jedné suity – tj. řady tanců, jejímž pilířem je čtveřice Allemande – Courante – Sarabande – Gigue. Řadu doplňují další tance a zahajuje ji typická úvodní část, Preludium.
Životní dráha francouzského skladatele, teoretika a významného inovátora harmonických principů Jeana-Philippa Rameaua patří mezi nejvýjimečnější v celých hudebních dějinách. V mládí byl označován za zázračný talent a ještě v pokročilém stáří oslavovali jeho hráčskou virtuozitu. Polovinu svého tvůrčího života strávil v ústraní, aby se pak v padesáti letech stal na zbývající tři desetiletí největším žijícím francouzským skladatelem. Dnes víme, že se zapsal do dějin vývoje francouzské hudby pozdního baroka nesmazatelným písmem. To je ovšem tvrzení, které vychází z poznání jeho dochovaného díla. Jaký však byl Rameau jako člověk?
Smrt krále Slunce v roce 1715 znamenala konec jedné epochy, ale také konce jedné iluze, snu o velikosti a slávě Francie. Země vyčerpaná nákladnými válkami začala splácet svou daň z luxusu. Křehká doba regentství za nezletilého Ludvíka XV. přinesla dobu nejistoty a nerovnováhy. Regent vévoda orleánský, který byl synovcem zesnulého krále, sice vynikal inteligencí a obratností, ale v jádru zůstával laxním bonvivánem. Železnou rukou nevládl ani jeho první ministr kardinál Dubois. Obrovský státní dluh, do něhož země upadla ve druhé polovině vlády Ludvíka XIV., se sice částečně pokusil vyrovnat skotský finančník a dobrodruh John Law, ale jeho nepříliš průhledný podnik skončil na prahu dvacátých let státním bankrotem. V roce 1720 navíc marseilleští obchodníci zavlekli na kontinent morovou epidemii (poslední v Evropě).