Suita č. 1 F dur HWV 348 (1715)
Ouvertura
Předehra má typické znaky francouzské barokní ouvertury. Začíná důstojnou pomalou částí s tečkovaným rytmem a melodickými ozdobami. Rychlý střední díl zahajuje imitací prvních a druhých houslí, k nim se přidává orchestr. Francouzská ouvertura předepisuje návrat k úvodní pomalé části – ten představuje následující věta.
Adagio e staccato
V ní má sólo hoboj, který nastupuje po jednotaktovém orchestrálním úvodu. Po orchestrálním úvodu a hornovém čtyřtaktí vedou orchestrální „prim“ hoboje. V následující pasáži se střídají ve vedení obě skupiny dechů, poté se objevuje úvodní téma, je však rychle dovedeno k závěru.
Andante
Zpěvné téma přednesou nejprve dva hoboje a fagot, po nichž to samé opakuje orchestr. Nové téma pak zazní opět v dřevěných dechových nástrojích a po hobojové kadenci pak celý orchestr znovu opakuje předchozí rychlou větu. Tato část by mohla nést označení „Menuet“. Lesní rohy mají krátké sólo, jehož střídání s orchestrem se opakuje i ve druhé repetici. Pro kontrast hrají trio menuetu pouze smyčce, na závěr nastupuje opět úvodní díl.
Air
Odlehčené zpěvné téma s tečkovaným rytmem je rozepsáno pouze do čtyř smyčcových hlasů s hoboji. Ve druhé polovině se přidávají dlouhé tóny lesních rohů.
Menuet
Po fanfárách lesních rohů se přidává orchestr. Trio je tentokrát v moll, mezi smyčci dominuje violová melodie. Návrat k úvodnímu tématu ohlašují hoboje a fagoty, při jeho opakování se přidává orchestr.
Bourrée
Tato taneční věta má dvě části, které se třikrát opakují. Pro zpestření se střídají nástrojové skupiny: smyčce – hoboje – smyčce.
Hornpipe
Anglický tanec se opakuje na stejném principu jako předchozí věta. Pomalejší závěrečnou větu zahajují hoboje a fagoty, později se přidávají smyčce. Dominuje rytmus úvodního tématu: pravidelné střídání osminových a šestnáctinových hodnot.
Suita č. 2 D dur HWV 349 (1717)
Slavnostní ráz skladby uvedou fanfáry trubek. Opakují je lesní rohy a principu střídání obou žesťových skupin s podporou smyčců se věta drží až do konce. Na závěr propojí kadence sólových houslí úvodní větu s větou druhou.
Alla hornpipe
Velice známé téma se objevuje nejprve v orchestrální podobě. Opakují ho trubky a horny. Střední část je svěřena smyčcům a hobojům, následuje opakování prvního dílu.
Menuet
Tradiční menuet je zpestřen střídáním přítomnosti a absence lesních rohů.
Lentement
Fanfárový charakter podporují trubky, tentokrát však v klidném tempu. Ve střední části se střídají pouze hoboje a smyčce a nástrojově bohatší první díl se opakuje.
Bourrée
Ve svižném tempu francouzského tance se střídají smyčce a celý orchestr. Melodie úvodního tématu je rovněž velice známá.
Suita č. 3 G dur HWV 350 (1736)
Také tuto větu lze označit jako menuet. Ke slovu se dostává příčná flétna v unisonu s prvními houslemi za doprovodu ostatních smyčců.
Rigaudon
Má typické rysy francouzského svižného tance. Je svěřen smyčcům a hobojům. Střední díl přechází do B dur, opakování prvního dílu se vrací zpět do G dur.
Menuet
Je zkomponován ve stejnojmenné g moll a tříhlasé sazbě (housle, violy, bas). V triu se objevují zobcové flétny a na závěr se opakuje opět úvodní smyčcová část.
Gigue
V tomto rychlém francouzském tanci, typickém svým tečkovaným rytmem a triolami, hrají zobcové flétny unisono s houslemi. Střední část se přesouvá do nižší polohy, téma zní v unisonu druhých houslí, viol a fagotů. Na závěr nastupuje opět rychlá první část.
Hudba ke královskému ohňostroji D dur HWV 351 (1749)
Ouverture
Ve čtyřech částech rozsáhlé předehry se pravidelně střídá pomalé a rychlé tempo: slavnostní Adagio s trubkami, tympány a tečkovaným rytmem, bojovné fanfárové Allegro, které se ve svém průběhu dramaticky zahušťuje, zklidňuje v h moll a opět rozzáří v D dur, pomalé smyčcové Lentement s přechodem do fis moll a závěrečné Allegro opakující fanfáry z druhého dílu.
Bourrée
Tříhlasý tanec podruhé zazní ve smyčcovém obsazení bez hobojů.
La Paix
Francouzský název této věty prozrazuje, že byla napsána k oslavě míru. Její podtitul „Largo alla Siciliana“ zase evokuje pastorální idylu sicilského tance.
La Réjouissance
Fanfáry s trubkami a tympány odpovídají jménu věty: „Radost, Potěšení“. Trojnásobné opakování je zpestřeno střídáním nástrojových skupin.
Menuet I
První menuet mění tóninu na d moll a spokojuje se se smyčcovým obsazením.
Menuet II
Zato druhý menuet se v roli závěrečné věty vrací zpět k D dur, angažuje všechny nástroje a využívá opět střídání tutti a skupiny hobojů.