Richard Wagner
Richard Wagner
Historie nezná žádné náhody. Dne 24. listopadu 1822 poukázal Jean Paul ve své předmluvě k Phantasiestücken E. T. A. Hoffmanna na to, že svět se ještě nedočkal takového člověka, který by psal libreto a současně k němu skládal i hudbu. Romantická idea „Gesamtkunstwerku“ se v praxi prokázala být nanejvýš problematickou. V té chvíli se Hoffmannovi ani nemohlo zdát, že svět se onoho muže přece jenom dočkal. Richard Wilhelm Wagner se narodil 22. května 1813 v židovské čtvrti Lipska, jako deváté dítě v rodině právníka Karla Friedricha Wagnera a pekařovy dcery Johanny Rosiny Wagnerové. Šest měsíců po Richardově narození zemřel otec na tyfus a rodiny se ujal básník Ludvík Geyer, za kterého se Wagnerova matka v srpnu 1814 provdala. Spekulace o tom, zda byl Geyer ve skutečnosti otcem Richarda Wagnera se nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit. Ještě v roce 1814 se rodina přestěhovala do Drážďan.
Snad žádný jiný hudebník nevyvolal tak rozporuplné reakce a interpretace svého díla jako Richard Wagner. Kdo vlastně byl Richard Wagner? Jako jeden z mála hudebních skladatelů zanechal kromě hudebního díla velké množství teoretických spisů, pojednávajících o estetice, dějinách opery, divadle, dramaturgii, herecké a pěvecké praxi, politice, státu, filozofii. Filozofem v pravém slova smyslu však nebyl. Nevytvořil žádné systematické filozofické dílo, i když se soustavně zaobíral pracemi svých současníků – filozofů. Velmi intenzívní a bouřlivý vztah měl jistou dobu s Friedrichem Nietzschem, německým filozofem života, kterého Wagnerovo dílo i samotná osobnost inspirovaly k napsání několika prací pojednávajících o umění. Wagnerovy teoretické spisy o politice a státu byly inspirované revolučními názory Ludwiga Feuerbacha, Michaela Bakunina, Augusta Röckela, či Proudhona.
Termín „německý národ“, který měl v 18. století díky klasicistnímu hnutí především kulturní význam, získal v době Napoleonovy nadvlády rozměr politický. Vídeňský kongres (1814 – 1815) potvrdil definitivní porážku Napoleona a v takzvané restauraci se snažil o obnovení hranic přednapoleonské Evropy. Potvrdil svrchovanost panovnické moci, a tím zničil demokratické snahy osvícené buržoazie. Dne 8. 6. 1815 vznikl Německý spolek, který sloučil suverénní německá knížectví a svobodná města do jediného svazku a nahradil Svatou říši římskou národa německého. Nejvyšším orgánem byl spolkový sněm se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, kterému předsedal rakouský zástupce. K německému spolku patřila pouze část Rakouska a Pruska.
