Josquin Desprez
Přestože máme ve druhé polovině 15. století nesrovnatelně větší množství dokumentů o životních osudech slavných osobností, mnoho podstatných údajů stále postrádáme, především pro tu dobu, než se tyto osobnosti proslavily. Nejinak je tomu u našeho „knížete hudby“.
Ave Maria
Moteto Ave, Maria, gratia plena...virgo serena bylo snad nejrozšířenější skladbou Josquina Desprez – dochováno je v 25 rukopisných a dvou tištěných pramenech, královéhradecký Speciálník (1485/1495) náleží k nejstarším z rukopisů. Skladba také stojí v čele první tištěné sbírky motet benátského nakladatele Ottaviana dei Petrucci (Motetti A, 1502). Podle všech odhadů tak mohlo moteto vzniknout nejspíše kolem roku 1485.
V dějinách umění vidíme často mnoho nespravedlností. Významní umělci jsou za svého života přezíráni, kritizováni, ba rozhořčeně odmítáni, po smrti pak ihned zapomenuti a teprve budoucí generace s úžasem objevují jejich krásná a vývojově důležitá díla. Bezděky tak docházíme k přesvědčení, že dobový ohlas a úspěch mohou mít naopak jen průměrní a módní tvůrci, které pak zase budoucnost pohřbí v zaslouženém zapomenutí.
Kult jedince
Poslední století středověku ukazuje modernímu historikovi dvě tváře. První, gotická, upřeně hledí k zpět do minulosti, hledajíc své vzory v idealistickém obrazu raného křesťanství. Druhá tvář s rysy renesančními se navenek jeví jako její protiklad, ve skutečnosti však i ona vzhlíží k dobám minulým, k antické kultuře a hodnotám. Jedinec pomalu přestává být odevzdaným a pokorným pozorovatelem svého osudu, pouhým článkem na kole štěstěny, a posouvá se do role hybatele, budujícího své sebevědomí z přesvědčení o vlastní zdatnosti a schopnostech.