Symfonie č. 94 G dur „S úderem kotlů“ Hob. I:94 (1792)
Angličané tuto symfonii pojmenovali „Surprise“ – „Překvapení“, u nás se používá přízvisko „S úderem kotlů“, pocházející z němčiny. Obě přezdívky se vztahují k překvapivému forte v tématu druhé věty. Ještě za Haydnova života se rozšířila historka, že chtěl tímto náhlým úderem probudit spící publikum, ze skladatelova vlastního vyjádření o tomto originálním místě však žádný podobný záměr nevyplývá. Zdaleka se nejedná o nějakou pointu nebo vrchol této skladby, vtipu a elegance je v ní mnohem více. Symfonie vznikla v druhém roce Haydnova prvního pobytu v Londýně. Poprvé byla provedena 23. března 1792.
1. věta: Adagio contabile – Vivace assai
Téměř všechny Haydnovy Londýnské symfonie – výjimku tvoří Symfomie č. 95 – začínají pomalým úvodem. U symfonie „S úderem kotlů“ se v tomto úvodu (Adagio cantabile) střídají dvě nástrojové skupiny, na otázku dechů odpovídají smyčce. V rychlém tempu (Vivace assai) a šestiosminovém taktu pak nastupuje odlehčené hlavní téma. Vedlejší téma je nekontrastní, zcela v duchu tématu hlavního. Po krátkém konfliktním provedení následuje repríza. Vtip této věty nespočívá v jejím formovém řešení, ale v neustálé jemné a rafinované hře s motivy a s jejich pozměňováním.
2. věta: Andante
Téma druhé věty (Andante) je jednoduché až triviální, je možné, že pochází z nějaké lidové písně. Haydn ho později použil ve Čtveru ročních období. Za překvapivé forte uprostřed tématu vděčí symfonie své přezdívce. Po uvedení tématu následují mistrné variace: v první téma ozdobují housle a flétna, druhá začíná v moll a znamená změnu charakteru, následuje variace třetí a čtvrtá. Věta je uzavřena krátkou kodou.
3. věta: Mennueto. Allegro molto
Charakter Menuetu připomíná venkovský ländler, trio působí svou rafinovanou rytmickou nepravidelností.
4. věta: Allegro di molto
Poslední věta spojuje prvky sonátové formy a ronda, svou lehkostí a hybností připomíná větu první.
Symfonie č. 100 G dur „Vojenská“ Hob. I:100 (1794)
Zatímco ve Vídni byla z Haydnových Londýnských symfonií nejpopulárnější symfonie „S úderem kotlů“, v Londýně a v Paříži bezkonkurenčně vedla „Vojenská“. Vznikla za druhého Haydnova pobytu v Londýně a byla několikrát reprízována ještě než skladatel odjel. Obecenstvo si ji velmi oblíbilo, jak dokládají dochované novinové zprávy (viz Jiní o skladateli) zároveň ji však řada kritiků označovala jako hlučnou a nevkusně efektní.
1. věta: Adagio. Allegro
Po obvyklém pomalém úvodu první věty nastupuje téma, jemuž propůjčuje neobvyklý charakter zvláštní instrumentace – flétna a dva hoboje ve velmi vysoké poloze. Kontrastní vedlejší téma je základem pro provedení, které začíná po generální pauze. Obvyklou reprízu doplňuje energická koda.
2. věta: Allegretto
Za svou popularitu i za své jméno vděčí symfonie neobvyklé druhé větě. Pozoruhodné je již to, že věta není v pomalém tempu. Haydn zde navíc k obvyklému obsazení připojil „tureckou hudbu“, neboli triangl, činely a velký buben. Několikrát zazní pochodová melodie, pokaždé v jiné instrumentaci, při posledním uvedení zeslabuje až do pianissima. Do ticha náhle zazní vojenský signál trubky. Po této fanfáře, která je v C dur, překvapivě následuje nástup orchestru ve fortissimu v As dur! To způsobuje neobvyklý efekt, který byl jinými skladateli často napodobován.
3. věta: Menuetto. Moderato
Jistý kontrast přináší pomalý odlehčený menuet s triem.
4. věta: Finale. Presto
Čtvrtá věta (Finale. Presto) v šestiosminovém taktu má téma tanečního charakteru, které je stále znovu a znovu velmi vynalézavě zpracováváno a pozměňováno. V závěrečné části věty se k orchestru znovu připojí „turecká hudba“.
Symfonie č. 101 D dur „Hodiny“ Hob. I:101 (1794)
Pojmenování této symfonie se shodou okolností také vztahuje k druhé větě skladby. Tentokrát je vinen doprovod fagotů a smyčcových nástrojů hrajících pizzicato, který „tiká“ pod sólovou melodií prvních houslí.
1. věta: Adagio. Presto
Pomalý úvod symfonie (Adagio) jako by svým charakterem předznamenával proslulé zobrazení chaosu v úvodu slavného Haydnova oratoria Stvoření. Stísněná atmosféra se však rozplyne hned po zaznění hybného tématu začínajícího stupnicovým zdvihem v šestiosminovém taktu (Presto). Výrazným prvkem tohoto tématu je vzestupná sexta uprostřed druhého a třetího taktu spojená s akcentem na druhou dobu – společně s již zmíněným zdvihem tak dodává tématu energický a „vzestupný“ charakter. Ve vedlejším tématu nic podobného nenalezneme, žádné velké intervaly, akcent je na době první a charakter spíše „sestupný“. Přesto je toto téma s tématem hlavním příbuzné a zároveň kontrastní! Expozici uzavírá oblast závěrečného tématu. V provedení Haydn intenzivně zpracovává vedlejší téma, zpočátku kontrapunkticky v dvojhlase, který postupně zahušťují další nástroje. Po generální pauze následuje repríza, která je zakončena kodou.
2. věta: Andante
Doprovodné pásmo pomalé věty sestává z pravidelného pohybu v osminových hodnotách a nad tímto kobercem zní písňová melodie. Věta má tři velké části: uprostřed věty se nachází pateticky působící mollový díl, závěrečná část začíná jako trio flétny, prvních houslí a fagotu, ke kterým se vzápětí přidá hoboj a teprve poté zazní tutti, jež je variací tématu.
3. věta: Menuetto. Allegretto
Půvab menuetu je založen na kontrastu mezi energickou hlavou tématu a jemnou odpovědí v houslích bez doprovodu. Pozoruhodná je také hra s posunutými akcenty. V kontrastním triu hraje hlavní roli sólová flétna, ke které se později přidává fagot.
4. věta: Finale. Vivace
Poslední věta je pozoruhodná velkou sevřeností a propracovaností. Jedná se sonátové rondo, ve kterém se mísí formové prvky ronda, sonátové formy a fugy. Rondovým prvkem je nepochybně několikerý návrat tématu v základní tónině. Po mollové části přicházející poslední návrat tématu je však kontrapunkticky zpracováván, nese některé znaky provedení a je zakončen kodou.