Georg Friedrich Händel
Jedenašedesátiletý lazebník a chirurg z německého Halle nad Sálou Georg Händel se roku 1683 podruhé oženil. Jeho chotí se stala dvaatřicetiletá Dorothea Taustová, jejíž otec, luteránský kazatel, snoubence oddal. Život jejich prvního dítěte zhasl ještě při porodu, avšak o rok později, 3. února roku 1685 přišel na svět druhý syn, pokřtěný jako Georg Friedrich. O půldruhého měsíce později se v Eisenachu narodil Johann Sebastian Bach...
Sinfonie
Úvodní předehra (Grave. Allegro moderato) je zkomponována ve formě francouzské ouvertury. Sestává z pomalé úvodní části s charakteristickým tečkovaným rytmem, po jejím opakování následuje rychlá část s fugovým nástupem hlasů. Předehra je v tónině e moll a má vážný charakter. Tomu odpovídá i obsazení – neobjevují se zde trubky a tympány, pro které ostatně tato tónina není příliš vhodná.
Suita č. 1 F dur HWV 348 (1715)
Ouvertura
Předehra má typické znaky francouzské barokní ouvertury. Začíná důstojnou pomalou částí s tečkovaným rytmem a melodickými ozdobami. Rychlý střední díl zahajuje imitací prvních a druhých houslí, k nim se přidává orchestr. Francouzská ouvertura předepisuje návrat k úvodní pomalé části – ten představuje následující věta.
Zrození génia může být otázkou okamžiku. Právě takovým „hvězdným chvílím lidstva“ věnoval knihu rakouský spisovatel Stefan Zweig. Každá z historických miniatur sebraných v této knize je mistrovskou črtou představující zajiskření, jehož důsledky žijí po staletí – objevení Tichého oceánu či Eldorada, dobytí Cařihradu, vznik Marseillaisy, položení zaoceánského telegrafního kabelu. Jeden z příběhů nese název Zmrtvýchstání Georga Friedricha Händela s datem 21. srpna 1741 v podtitulu. Proč si ze všech geniálních hudebníků vybral Zweig zrovna Händela, proč zvolil „geniální okamžik“ právě tohoto skladatele?
Italové měli ve zvyku vymýšlet pro zaalpské hudebníky, kteří se na Apeninském poloostrově prosadili v tamní silné konkurenci, různé přezdívky. Vzpomeňme třeba označení „Il divino Boemo“ – „Božský Čech“ pro našeho Josefa Myslivečka. Tituly, které připadly Georgu Friedrichu Händelovi, jsou nadmíru lichotivé: „Orfeo del nostro secolo“ – „Orfeus našeho století“ nebo „Il caro Sassone“ – „Milý Sas“. Mohly jej těšit tím více, že byl prvním z velkých Evropanů, kterého Italové „vlastnící patent na hudbu“ takto bezmezně uznávali a obdivovali.
Sice nedlouhou, avšak rozhodně ne nevýznamnou část svého života strávil Georg Friedrich Händel v Hannoveru, na kurfiřtském dvoře. Připomeňme si tedy alespoň v krátkosti osudy tohoto území rozprostírajícího se v severní části Německa, dnešním Dolním Sasku..
Na samém prahu 60. let 17. století došlo v Anglii po desetiletém období republiky a Cromwellovy diktatury k obnovení monarchie. V osobě panovníka Karla II. se na anglický trůn vrátil rod Stuartovců, sesazený během anglické revoluce roku 1649. Nový panovník sice obdivoval francouzský absolutismus Ludvíka XIV., přesto si ale nedovolil ignorovat existenci parlamentu, který se pozvolna stával osou politického dění ostrovního království. V poslední čtvrtině 17. století se tak vytvořily základní rysy anglického politického systému. Předně se zformovaly dva politické proudy, toryové a whigové, z nichž se v 19. století vyvinuly dvě standardní britské politické strany: konzervativci a liberálové. Koncem 70. let 17. století byl do anglického právního řádu začleněn i tzv. Habeas Corpus Act, který zamezoval libovolnému zatčení občana bez příkazu soudce a bez zveřejnění obvinění. Z praxe tak byly odstraněny panovnická zvůle proti nepohodlným kritikům a tajné procesy.